Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1075/14

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Riem Nguyen, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem, se sídlem Okružní 271/13, Mohelnice, proti příkazu Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj ze dne 14. 2. 2013 č. j. 11514/10.72/12/14.3, spojené s návrhem na zrušení ustanovení , o zaměstnanosti, ve slovech " , nejméně však ve výši 250 000 Kč.", za účasti Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel napadá svou ústavní stížností, doručenou do datové schránky Ústavního soudu dne 20. 3. 2014, v záhlaví označený příkaz Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 300 000 Kč za spáchání správního deliktu podle ustanovení , o zaměstnanosti. Tohoto správního deliktu se měl stěžovatel dopustit tím, že umožnil fyzické osobě označené v příkazu výkon závislé práce ve své provozovně, což bylo zjištěno kontrolou prováděnou pracovníky oblastního inspektorátu práce. Stěžovatel brojí proti tomu, že mu příkaz nebyl doručen na adresu skutečného místa podnikání, ale na adresu, kterou měl formálně jako místo podnikání uvedenu v živnostenském rejstříku. Navíc byl stěžovatel v uvedené době mimo republiku, takže se neměl s příkazem jak seznámit. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že vůči němu byla uplatněna fikce doručení podle , , a připomíná, že se s příkazem seznámil až díky nahlédnutí do správního spisu dne 22. 10. 2013. Stěžovatel podal dne 20. 9. 2013 podnět k přezkoumání vydaného příkazu (poté, co se od správního orgánu provádějícího výkon rozhodnutí dozvěděl o existenci "rozhodnutí o pokutě"), ovšem Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě se rozhodl sdělením ze dne 18. 11. 2013 č. j. 4373/1.30/13/14.3 přezkumné řízení nezahájit. Stěžovatel se domnívá, že mu byla uložena nepřiměřeně vysoká pokuta, čímž došlo porušení jeho práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 d, respektive práva na pokojné užívání vlastnictví dle článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Správním orgánem nebylo přihlédnuto k okolnostem, za nichž mělo dojít ke spáchání správního deliktu; navíc sama spodní hranice pokuty za spáchání deliktu podle zákona o zaměstnanosti, stanovená v téhož zákona, je podle stěžovatele pro svou nepřiměřenou výši protiústavní. Proto stěžovatel navrhuje zrušení slov " , nejméně však ve výši 250 000 Kč" v daném ustanovení. V neposlední řadě stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, a proto ji lze podle jeho názoru projednat bez ohledu na běh času, který uplynul od okamžiku, kdy se s obsahem daného příkazu seznámil. Stěžovatel rovněž žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

2. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Jak je zjevné z ústavní stížnosti i z jejích příloh, stěžovatel podal ústavní stížnost proti správnímu rozhodnutí, aniž by vyčerpal opravné prostředky, které se proti takovému rozhodnutí nabízí, zejména žalobu ve správním soudnictví v souladu se , . Stěžovatel si toho je dokonce vědom a v ústavní stížnosti uvádí, že mu již uplynuly lhůty pro uplatnění správní žaloby.

4. K tomu nelze než připomenout, že ústavní stížnost je procesním prostředkem ochrany ústavnosti, nikoli prostředkem, jak napravit zmeškání lhůty pro podání žaloby ve správním soudnictví. Stěžovatel tedy nevyčerpal "všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje", a jeho ústavní stížnost je proto nepřípustná ve smyslu .

5. Stěžovatel se dovolává aplikace . K tomu je nutno uvést, že není vůbec zřejmé, v čem by podaná ústavní stížnost proti udělení pokuty stěžovateli měla přesahovat jeho vlastní zájmy, jak citované ustanovení požaduje. Stěžovatel své tvrzení v tomto smyslu nespecifikuje a Ústavní soud takový přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Z ústavní stížnosti a z přiložených dokumentů správních orgánů je zjevné, že stěžovatel nejprve promeškal osmidenní lhůtu k podání odporu proti příkazu oblastního inspektorátu práce podle , pročež podal podnět k zahájení přezkumného řízení ke Státnímu úřadu inspekce práce se sídlem v Opavě. Poté, co se tento správní orgán rozhodl přezkumné řízení nezahájit, protože nebyl přesvědčen důvody, kterými stěžovatel vysvětloval, že se v jeho případě neměla uplatnit fikce doručení, promeškal stěžovatel také dvouměsíční lhůtu k podání žaloby ve správním soudnictví podle , . Pouze v promeškání lhůty k podání žaloby ve správním soudnictví (ostatně lze soudit, že promeškána byla i lhůta k podání ústavní stížnosti) a ve výši částky pokuty, kterou má stěžovatel zaplatit, ovšem nelze spatřovat "přesah vlastních zájmů stěžovatele", tedy důvod k prominutí nepřípustnosti ústavní stížnosti podle . Tímto přesahem není ani sama skutečnost, že je k ústavní stížnosti připojen podle návrh na zrušení ustanovení zákona.

6. Nezbylo proto než ústavní stížnost, včetně k ní připojeného návrhu na zrušení ustanovení ve slovech " , nejméně však ve výši 250 000 Kč" zákona o zaměstnanosti, odmítnout jakožto návrh nepřípustný podle ve vazbě na téhož zákona. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka