Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 831/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele D. K., t.č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem Sokolovská 33/240, Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014 č.j. -5550, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 5. 3. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení vrchního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména a d (dále jen " ") a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel žádá, aby jeho věc byla projednána přednostně. Napadeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména tvrdí, že v jeho případě byla překonána nejvyšší přípustná doba vazebního omezení v rámci přípravného řízení. Dále má stěžovatel za to, že u něj již nejsou dány důvody vazby ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ke stěžovatelově námitce o překročení maximální přípustné doby vazebního omezení může Ústavní soud toliko odkázat na komentářovou literaturu [srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 4700 s.], jíž se stěžovatel sám explicitně dovolává. Zde je na stěžovatelem odkazované straně 856 výslovně uvedeno: "V případě, že doba trvání vazby nebyla nepřetržitá, je třeba [jednotlivé doby sčítat - slova v hranaté závorce jsou v originále kurzivou - poznamenal Ústavní soud], přičemž u každé doby trvání vazby se lhůta počítá od okamžiku k okamžiku (a momento ad momentum - srov. § 72a odst. 4 - a to přesto, že toto ustanovení hovoří o ‚dni?, kdy byl spis doručen státnímu zástupci), až by dosáhla konkrétní lhůty celkového trvání vazby stanovené v § 72a odst. 1 a 2)." Protože byl tedy stěžovatel omezen na svobodě (přesněji zadržen) částečně "nikoliv nepřetržitě", je třeba v tomto rozsahu zmíněné omezení počítat "od okamžiku k okamžiku", nikoli po dnech.

I podle Ústavního soudu u stěžovatele trvají vazební důvody, neboť jím proklamované sociální zázemí se stěžovateli rozpadlo, k domu, v němž proklamuje přání se zdržovat, nemá pevnou vazbu a z výsledků získaných operativně-pátrací technikou plyne, že se v minulosti cíleně skrýval.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle . Vzhledem k okamžiku doručení stěžovatelovy ústavní stížnosti přitom není pochyb, že tato byla projednána přednostně [srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu z 23. 2. 2006

sp. zn.

].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu