Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3571/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Bettiny Stapleton, 2) Thomase Karena, 3) Felix Kohn Trust (EIN 35-6807929), se sídlem 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York, N. Y. 10122, USA, beneficienti Mary A. E. Kohn a Michael P. Kohn, všichni společně zastoupeni Dr. Vratislavem Pěchotou, Jr., Esq., 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York, N. Y. 10122, č. reg. u ČAK 90331, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 č. j. -139, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2012 č. j. -75 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 5. 2012 č. j. -42, o žalobě proti správnímu rozhodnutí Ministerstva financí ČR a o náhradu podle , za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rekapitulace průběhu řízení

1. Výše označení stěžovatelé podali ve lhůtě prostřednictvím právního zástupce a po vyčerpání všech předchozích procesních prostředků ústavní stížnost, v níž vytýkali obecným soudům zásah do svých základních práv na spravedlivý proces [viz d (dále jen " ")] a na nenaplnění "legitimního očekávání náhrady za zestátněný majetek podle " (zřejmě mělo jít o porušení y, eventuálně též Protokolu č. 1 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

2. Ve věci, v níž byla žaloba titulována na finanční náhradu a na nedostatek existence řádného správního rozhodnutí Ministerstva financí, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že se žaloba podaná soudu 9. 11. 2010 odmítá. Tento výrok odůvodnil vyčerpáním postupu podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); žalobci ani přes postup a poučení soudu prvního stupně neodstranili vady žaloby. Nesplnění podmínky řízení přisvědčil přes odvolání žalobců též Městský soud v Praze. Také on dovodil nejasnost a neurčitost žaloby, neboť nebylo zřejmé, zda se žalobci domáhají vydání věci, odškodnění podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, či pouze popisují průběh jiných soudních řízení, která vedli nebo vedou. Následně podali žalobci dovolání a Nejvyšší soud (identifikace rozhodnutí uvedena v záhlaví, stejně jako usnesení již zmíněných) jejich dovolání odmítl. V usnesení nejvyšší obecné instance se podrobně rekapituluje průběh řízení, doplňuje se eventualita úmyslu žalobců nechat přezkoumat rozhodnutí správního orgánu ( ) a závěrem se podává, že postup nižších instancí nevykazuje vady a napadená rozhodnutí tak postrádají předpoklad řešení otázky zásadního právního významu ( ).

II.

Obsah ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení

3. Veškerá rozhodnutí obecných soudů napadli žalobci ústavní stížností. V ní se poukazuje na předmět řízení, jehož geneze se datuje od znárodnění majetku pana Felixe Kohna, který byl za druhé světové války letcem RAF, bez náhrady. Stalo se tak podle tvrzení stěžovatelů v letech 1948-1955 v rámci znárodnění majetkové podstaty "veřejných obchodních firem" G. Kohn a syn a Leo Czech a spol. Nároky nynějších stěžovatelů (žalobců) jako právních nástupců však byly přes existenci , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, fakticky zamítnuty bez vydání meritorního rozhodnutí. Stěžovatelé dále tvrdí, že vůči nim došlo k porušení ústavně zaručené zásady spravedlivého procesu, práva na dědění a zákazu soudního formalismu. Brojí též proti odmítavému usnesení Nejvyššího soudu, proti nedostatkům v odůvodnění rozhodnutí všech obecných soudů, a bez dalšího poukazují na nesplnění povinností z ustanovení a a 3 V samotném závěru podání, z něhož je podle obsahu zřejmá snaha dosáhnout zrušení všech rozhodnutí obecných soudů, navrhují stěžovatelé, aby se Ústavní soud "ve svém verdiktu jasně vyslovil" k postupu Ministerstva financí po desetiletém projednávání jejich nároků. Ústavní soud by měl ve věci nařídit jednání.

4. K ústavní stížnosti podal vyjádření Nejvyšší soud, Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 1. Všechny soudy považovaly svůj postup za oprávněný a poukázaly na obsah usnesení jimi vydaných.

III.

Právní posouzení

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ve všech fázích řízení před obecnými soudy se jednalo o odstranění vad žaloby, jejichž existence bránila dalšímu projednání věci. Předmět řízení byl vymezen zjevně neurčitě a skutečně se jeví, jako by žalobci chtěli dosáhnout jakéhosi generálního potvrzení správnosti svého postupu, který by jim umožnil pokračovat v uplatnění majetkových nároků vůči Ministerstvu financí či případně před obecnými soudy. Taková argumentace však nemohla oprávnit další projednávání věci, a jestliže obecné soudy trvaly na odstranění vad žaloby v intencích , počínaly si správně. Ani Ústavnímu soudu není, a to dokonce ani z ústavní stížnosti, jasný obsah či předmět řízení, o kterém má být jednáno. Tím spíše pak nelze usuzovat, že by, při vědomí zásady minimalizace zásahů do rozhodování obecných soudů a subsidiarity ústavního přezkumu, mohl cokoli změnit stran věci samé. I při ohledu na skutková východiska tvrzení žalobců, jež nevylučují možnost spáchané (leč nyní blíže nepopsané) majetkové křivdy, nelze dospět k závěru, že by odmítavá usnesení obecných soudů znamenala ve svých důsledcích denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) vůči stěžovatelům.

7. Nezbývá než v obecnější rovině připomenout, že bez náležité specifikace tvrzených restitučních požadavků nelze konkretizovat ani právní kvalifikaci případných nároků; ostatně stěžovatelům nesvědčí ani právo na restituci jako takovou, neboť toto právo není součástí evropského či českého katalogu základních práv. V případě restituce jde o beneficium vůči restituentům, plynoucí nikoli ve všech důsledcích z y či evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale ze zákonné úpravy v českém právním řádu. K tomu blíže viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, nebo podrobněji Malenovský, J. "Právo na restituci" ve státech střední a východní Evropy ve světle judikatury Evropské komise a Evropského soudu pro lidská práva, Právník č. 6/2003, str. 537 a násl.

8. Z výše řečených důvodů Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu