Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4010/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti T. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Františkem Markem, advokátem se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, proti usnesení Okresního soudu v Nymburce č. j. -620 ze dne 11. 9. 2013 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -637 ze dne 9. 10. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2013 a kvalifikovaně doplněnou podáním ze dne 24. 2. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho základní práva garantovaná y, a d (dále jen "") i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením soudu prvního stupně byl podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , v rámci něhož byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Praze dalším napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Stěžovatel poukazuje na to, že při rozhodování o jeho trestní odpovědnosti vyšly soudy ze znaleckého posudku z r. 2011 (který vypracovali znalci z odvětví psychiatrie a sexuologie), v němž oba znalci přijali závěr, že u stěžovatele nebylo zjištěno významné snížení ovládacích schopností - stěžovatel sice trpí poruchou osobnosti, ta však není chorobou takové závažnosti, aby rozpoznávací nebo ovládací schopnosti stěžovatele významně narušila. V rámci návrhu na povolení obnovy řízení předložil lékařské zprávy z roku 2008, kde jsou prezentovány jiné závěry, přičemž poukázal na to, že tyto oponentní zprávy soudní znalci neměli při vypracování posudku k dispozici. V řízení o povolení obnovy však soudy nepostupovaly v rámci provádění dokazování v souladu se základními a stěžejními zásadami dokazování v trestním procesu. Soud prvního stupně se spokojil s tvrzením jednoho ze znalců, že stěžovatelem předložené lékařské zprávy měli oba znalci při vypracování posudku k dispozici, byť v rámci doplňujícího znaleckého posudku vypracovaného v rámci řízení o povolení obnovy nebyly závěry předložených lékařských zpráv vyvráceny. Stížnostní soud závěry soudu prvního stupně potvrdil, námitkami stěžovatele o nedostatečném vypořádání se s otázkou existence důvodů obnovy se nijak nevypořádal, a odůvodnění jeho rozhodnutí je tak nedostatečné, strohé a neúplné. Stěžovatel je přesvědčen, že v důsledku nových důkazů byla správnost znaleckého posudku zpochybněna a soud měl obstarat další důkazy - např. nechat vypracovat jiný znalecký posudek jiným znalcem k posouzení ovládacích schopností stěžovatele, případně vyslechnout lékaře, kteří vypracovali dotčené lékařské zprávy, neboť i v řízení o povolení obnovy je třeba ctít princip in dubio pro reo; soudce by měl být otevřený tomu, že předložený důkaz může dosavadní rozhodnutí o vině zvrátit.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (

sp. zn.

ze dne 30. července 2009, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Obecné soudy tedy nemohou bez dalšího převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu (

sp. zn.

, U 19/33 SbNU 409). Při zkoumání podmínek obnovy řízení se proto řeší výhradně vady ve skutkových zjištěních, které vznikly tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a teprve na tomto skutkovém základě ovlivní jeho právní posouzení a následně i výrok o vině, náhradě škody či trestu (

sp. zn.

, U 21/33 SbNU 429). Účelem řízení o povolení obnovy řízení je odstranění justičního omylu, nikoliv přezkoumání zákonnosti, popř. odůvodněnosti původního rozhodnutí či opětovné posouzení viny odsouzeného (

sp. zn.

ze dne 24. února 2009).

V posuzovaném případě se soudy obou stupňů shodly na tom, že stěžovatel nenabídl soudu žádná nova nebo důkazy dříve neznámé, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí ve věci. Návrh byl opřen o dvě zprávy pracovníků věznice v Kuřimi MUDr. Hajnové a Mgr. Jirků z roku 2008, které měly významně zpochybnit správnost závěrů znaleckého posudku znalců z odvětví psychiatrie a sexuologie z roku 2011. Soud prvního stupně přibral do řízení oba původní zpracovatele znaleckého posudku a položil jim otázku, zda uvedené zprávy korespondují či se liší od závěrů učiněných ve znaleckém posudku, a zda byly tyto zprávy při vypracování posudku k dispozici. Pokud ze závěrů nového posudku a z výpovědi jednoho ze znalců zjistil, že znalci měli při vypracování původního posudku k dispozici nejen zdravotnickou dokumentaci stěžovatele, ale i předložené lékařské zprávy z roku 2008, které na jejich závěrech ničeho nemění a nejsou s nimi v rozporu, z ústavního hlediska nelze jeho řádně odůvodněnému závěru o absenci relevantního důvodu obnovy řízení nic vytknout, přičemž samotné hodnocení důkazů předložených v návrhu na povolení obnovy, které soud konfrontoval se skutkovými zjištěními učiněnými v původním trestním řízení i v napadeném řízení, není Ústavní soud v zásadě oprávněn přezkoumávat, neboť by se tím stavěl do role další instance v systému obecných soudů, která mu nepřísluší.

Stěžovatel nemůže úspěšně vytýkat ani stížnostnímu soudu, že se nijak nevypořádal s otázkou existence důvodů obnovy řízení. I z jeho řádně odůvodněného rozhodnutí je dostatečně patrné, proč nejsou stěžovatelem předložené důkazy způsobilé zvrátit původní rozhodnutí o vině.

Lze uzavřít, že obecné soudy své závěry v napadených rozhodnutích úplně a srozumitelně odůvodnily. Hodnocení otázky, zda stěžovatelem předložené a soudem provedené důkazy byly způsobilé ovlivnit (ve výše uvedeném smyslu) výsledek řízení, tedy odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, není excesivní. Nelze proto dospět k závěru, že by jimi došlo k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces podle y.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu