Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 748/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Josefiny Hildprandtové, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení , , , , a d, ustanovení y (dále jen " "), ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ustanovení Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě - zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její občanskoprávní věci.

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. ohledně částky 177 500 Kč a ohledně dalších 22 500 Kč jej změnil tak, že je uložil žalované (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) stěžovatelce zaplatit, a to z titulu náhrady imateriální újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým soudním řízením (resp. za jeho dosud neodškodněnou část). Nejvyšší soud rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily období, jež mělo být předmětem odškodnění, a že přiznané finanční zadostiučinění je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť jí byla přiznána pouze částka 12 500 Kč za jeden rok průtahů, přestože v jiných rozhodnutích stanovil za jeden rok průtahů řízení odškodnění v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč.

Ústavní soud je podle ustanovení y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, jež je s výjimkou pouhých odkazů či citací ustanovení ústavního pořádku České republiky prosta jakékoliv ústavněprávní argumentace, předkládá Ústavnímu soudu k posouzení námitky, se kterými se již adekvátně - a ústavně konformně - vypořádal Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto postačí odkázat. Věcná správnost není referenčním kritériem ústavněprávního přezkumu, a Ústavní soud není povolán k běžnému instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, k němuž však stěžovatelka ústavní stížností vybízí.

Ustanovení umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení odmítnout podání, které sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že takovému podání nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Z řečeného se podává, že aplikace tohoto ustanovení je v dané věci namístě; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle něj bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu