Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 427/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Lucie Janákové a Roberta Janáka, zastoupených JUDr. Danou Hanákovou, advokátkou, se sídlem Hurbanova 1279/6, 142 00 Praha 4 - Krč, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. listopadu 2013, č. j. -110, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013, č. j. -110, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. dubna 2013, č. j. -72, jímž prvostupňový soud uložil žalovaným (stěžovatelům) povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38.537 Kč s příslušenstvím (výrok I.) jako doplatek ceny za dílo (zhotovení střechy rodinného domu), a dále částku ve výši 5.260,70 Kč jako smluvní pokutu za prodlení se zaplacením ceny díla (výrok II.). Změnil toliko výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením provedeným soudem prvního stupně. Vzal za prokázáno, že žalobci vznikl nárok na doplatek ceny díla ze smlouvy o dílo uzavřené podle a násl. , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obch. zák."), jakož i na část smluvní pokuty za prodlení s nezaplacením ceny díla. Ve shodě se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud jako nedůvodnou obranu žalovaných o zániku pohledávky žalobce v důsledku jednostranného započtení ze strany žalovaných. Odvolací soud dovodil, že v situaci, kdy žalovaní odmítli převzít dílo, jim nárok na smluvní pokutu v důsledku jimi tvrzeného pozdního předání díla žalobcem vzniknout nemohl. V odvolacím řízení žalovanými tvrzené skutečnosti a navrhované důkazy, jejichž smyslem bylo zpochybnit zápisy ve stavebním deníku, pak odvolací soud posoudil jako nepřípustné novoty, k nimž nebylo možno přihlédnout.

II.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení shora uvedeného práva na spravedlivý proces, jehož se měly dopustit obecné soudy tím, že se nezabývaly stěžovateli uplatněnými námitkami a náležitým způsobem se nevypořádaly s jejich tvrzeními. Stěžovatelé nejprve rekapitulují skutkové okolnosti případu a obsah soudních rozhodnutí. Zpochybňují závěr soudu, podle něhož nebylo nutné uzavírat písemný dodatek ke smlouvě (přestože smlouva písemnou formu vyžadovala pro všechny její další změny a doplňky) ohledně termínu dokončení tesařských prací, neboť se nejednalo o zásadní změnu vyžadující písemnou formu. Podle stěžovatelů je uvedený závěr v rozporu se zněním zákona i ustálenou judikaturou. Soudy podle názoru stěžovatelů nerespektovaly zejména znění obch. zák., ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."). Stěžovatelé vyslovují přesvědčení, že obecné soudy nejsou oprávněny posuzovat, zda je změna smlouvy zásadní či nikoliv. Stěžovatelé dále polemizují se skutkovými tvrzeními a závěry ohledně termínu dokončení klempířských prací.

III.

4. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

5. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatelů je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovateli namítaných porušení jejich základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelů nebylo zjištěno.

6. Podstatou ústavní stížnosti je zejména nesouhlas stěžovatelů se skutkovým (např. termín dokončení nasmlouvaných prací) a právním posouzením věci spočívajícím zejména v otázce výkladu § 272 obch. zák. Jak se ovšem podává z ústavní stížnosti, jedná se ve světle výše uvedeného o pouhou polemiku se závěry obecných soudů, která ústavněprávní roviny nedosahuje.

7. Z hlediska práva na spravedlivý proces zakotveného v y nelze obecným soudům rovněž vytýkat žádné pochybení. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí jasně a srozumitelně vyložily, proč má žalobce právo na doplatek ceny díla a proč je nedůvodná obrana stěžovatelů spočívající v jejich návrhu na započtení smluvní pokuty vůči nároku žalobce. K námitce stěžovatelů ohledně nerespektování požadavku vyplývajícího z obch. zák. ze strany soudů je třeba uvést, že pro posouzení nároků stěžovatelů na smluvní pokutu nebyla zásadní otázka, zda písemně uzavřená smlouva, v níž byl zakotven požadavek písemné formy na všechny její dodatky, byla změněna písemnou formou, ale skutečnost, že stěžovatelé odmítli dílo převzít, pročež se žalobce nemohl dostat do prodlení a stěžovatelé tudíž nemohli po právu uplatnit svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty z prodlení. Z uvedeného důvodu není případné ani poukazování stěžovatelů na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu