Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1050/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Antonína Láníka, zastoupeného Mgr. Antonínem Vondrou, advokátem se sídlem L. Malé 818, 530 12 Pardubice, proti potvrzení o vykázání z bytu Policií České republiky vedenému u Krajského ředitelství Pardubického kraje, Územní odbor Pardubice, obvodní oddělení 1, pod č. j. KRPE-1525-4/ČJ-2013-170613 ze dne 6. ledna 2013 a vyrozumění Krajského ředitelství policie Pardubického kraje č. j. KRPE-1525-9/ČJ-2013-1706UO ze dne 10. ledna 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného potvrzení o vykázání z bytu, jakož i úředního záznamu - vyrozumění stěžovatele o posouzení jeho námitek vznesených proti vykázání z bytu dne 6. 1. 2013.

Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je opožděná. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným rozhodnutím Policie České republiky ústavní stížností po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k projednání takové ústavní stížnosti ( ).

Stěžovatel včasnost své ústavní stížnosti zřejmě odvozuje od data doručení přípisu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 22. 1. 2013, k němuž došlo 25. 1. 2013. Tu je ovšem třeba zdůraznit, že vykázání dle a násl. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších změn, představuje samostatnou právní úpravu, samostatný právní institut stojící zcela mimo trestní řízení (trestní řád), a tím i autonomní pravomoc policejního orgánu vykázat, za podmínek v citovaném předpisu stanovených, osobu z obydlí, které sdílí s ohroženou osobou. Do této pravomoci není ani státní zastupitelství, resp. státní zástupce, ani jiný orgán veřejné moci oprávněn o své vůli či na návrh zasahovat (zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí vyjádřená v y, resp. y); výjimkou v tomto směru je jen Ústavní soud, který však může ingerovat pouze tehdy, shledá-li v postupu policejního orgánu zcela extrémní exces, který má za následek intenzívní zásah do základních svobod jednotlivce.

Z toho také plyne, že stížnost adresovaná "nadřízenému orgánu Krajského ředitelství policie Pardubického kraje" a posléze postoupená k vyřízení Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích, již nepředstavuje návazný (natož pak poslední) procesní prostředek k ochraně práva, jak má na mysli ustanovení ; tím jsou totiž dle zákona o Policii České republiky výlučně námitky proti vykázání, o nichž s konečnou platností rozhoduje krajské ředitelství Policie České republiky příslušné podle místa vykázání; nikdo jiný není ze zákona oprávněn posouzení námitek tímto policejním orgánem dále revidovat.

Důsledkem tohoto postupu stěžovatele je potom skutečnost, že zmíněná dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout již ode dne převzetí uvedeného vyrozumění Krajského ředitelství policie Pardubického kraje o vypořádání námitek proti vykázání, tj. ode dne 10. 1. 2013, kdy je stěžovatel osobně převzal, a nikoli až od doručení vzpomínaného přípisu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 22. 1. 2013. Stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 26. 3. 2013, přičemž dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula již dnem 11. 3. 2013.

Na závěr je třeba podotknout, že i kdyby se lhůta k podání ústavní stížnosti odvíjela od doručení onoho přípisu státní zástupkyně, byla by ústavní stížnost beztak opožděná, poněvadž v té době již (s účinností od 1. 1. 2013) stanovil dvouměsíční lhůtu, a nikoli lhůtu šedesátidenní (čl. III bod 14 ), kdy tato změna má přirozeně významné konsekvence co do počítání této lhůty, jak ostatně plyne z ustanovení (srov. kupř. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 8. 7. 2013), které je třeba v řízení před Ústavním soudem subsidiárně aplikovat ( ). Markantním se pak tento rozdíl může jevit zejména v případě, kdy lhůta k podání stížnosti přesahuje měsíc únor (popř. končí uplynutím jeho posledního dne), který v nepřestupném roce má jen 28 dní; to byl i případ roku 2013 a stěžovatele, který zřejmě stále ještě uvažoval pod vlivem předchozí právní úpravy. Nicméně ani toto "ořezání" lhůty nelze chápat jako ústavně nepřijatelnou "komparativní nevýhodu", zkracující právo "únorových" stěžovatelů na úkor "neúnorových" na přístup k Ústavnímu soudu.

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle pro opožděnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. března 2014

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj