Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2240/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce Radovana Suchánka a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo, se sídlem Na Bařině 945, 696 15 Čejkovice, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -25 ze dne 15. 5. 2013 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -182 ze dne 19. 3. 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení a násl. d (dále jen " ").

Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na něj kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti opožděná, zčásti zjevně neopodstatněná.

Z rozporovaných soudních rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta jeho kasační stížnost pro nepřípustnost podle (dále též " "), dle něhož je kasační stížnost nepřípustná v případě, v němž správní soud znovu rozhodne poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Nejvyšší správní soud k tomu doplnil, že tento důvod nepřípustnosti kasační stížnosti neplatí pouze v případech, kdy je jako kasační důvod namítáno, že se soud závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu neřídil, s tím, že o takový případ se však v nyní posuzované věci rozhodně nejedná, což ve svém rozhodnutí blíže ozřejmil (str. 3 a 4 napadeného usnesení kasačního soudu).

S ohledem na výše řečené lze dospět k závěru, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti shora citovanému rozsudku krajského soudu po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k jejímu podání, neboť se v rozporu s kogentními normami procesního práva domáhal projednání kasační stížnosti, která byla ex lege nepřípustná. Dvouměsíční lhůta určená k podání ústavní stížnosti podle tedy sice byla zachována ve vztahu k ústavní stížností napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu, avšak již nebyla zachována ve vztahu k dotčenému rozsudku krajského soudu, poněvadž právní řád proti němu mimořádný opravný prostředek - kasační stížnost - výslovně nepřipouštěl.

Zde je třeba poznamenat, a to i ve vztahu k námitkám stěžovatele, směřujícím proti odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, že není rozhodné, zda původní rozhodnutí správního soudu bylo zrušeno na základě kasační stížnosti podané žalobcem nebo žalovaným, poněvadž ve svém ustanovení vychází toliko z procesní situace, kdy kasační soud v dané věci již rozhodl, rozhodnutí správního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž správní soud ve věci opětovně meritorně rozhodl s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru, vyslovenému ve zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; lhostejno přitom, který účastník řízení se kasace původního rozhodnutí správního soudu domohl. Není tedy v tomto směru důvodná námitka stěžovatele, že "v daném případě se jedná o kasační stížnost podanou rozdílným účastníkem řízení, která byla navíc postavena na odlišné argumentaci, než původní kasační stížnost vedlejšího účastníka, což však obecný soud nesprávně vyhodnotil, a nedošlo tudíž k vyčerpání předmětu řízení" (str. 3 ústavní stížnosti).

Jedinou výjimkou z nepřípustnosti kasační stížnosti v uvedené modelové situaci je skutečnost, kdy je jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Nelze přehlédnout, že "výjimka z tohoto pravidla spočívající v možnosti podat kasační stížnost výhradně pro nedodržení závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu není za takové situace adresována stěžovatel[i] (kter[ý] by tak [jednal] ve svůj neprospěch), nýbrž využitelnou by se byla mohla stát jen pro vedlejšího účastníka (srov. shodně též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 3. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz)" (nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 6. 6. 2013, bod 26 in fine). Protože původní, pro stěžovatele příznivý rozsudek Krajského soudu v Brně (č. j. -124 ze dne 6. 3. 2012) byl zrušen ke kasační stížnosti vedlejšího účastníka, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, a to pro nesprávné právní posouzení věci, konkrétně materiální implementace předpisů evropského práva, vyjadřující ochranu spotřebitele před zamlčením (nebo zamlžením) pravdivé informace o původu vína při jeho prodeji, a nikoli pro pochybení procesního charakteru.

Nejvyšší správní soud nepochybil, pakliže za takových okolností kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl. Jednal tak v souladu s právními závěry Ústavního soudu, vyslovenými v nálezu

sp. zn.

ze dne 8. 6. 2005 (N 119/37 SbNU 519), kde Ústavní soud vyzdvihl, že účelem nepřípustnosti kasační stížnosti podle "je nepochybně skutečně to, aby Nejvyšší správní soud se znovu nemusel zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Podrobit takovéto rozhodnutí novému přezkumu v rámci řízení o kasační stížnosti by bylo zcela nesmyslné, neboť ve svých důsledcích by v případě připuštění nového přezkumu mohly nastat toliko dvě možné situace. Buď by totiž kasační soud setrval na svém původním právním názoru (takže by věcné projednání kasační stížnosti nemělo pro stěžovatele naprosto žádný význam), nebo by vyslovil právní názor jiný (takže by postupně rozličnými právními názory zcela rozvrátil právní jistotu a popřel princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí)."

Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost v části směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části pak jako návrh opožděně podaný ve smyslu téhož předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 4. března 2014

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu