Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 206/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem Palackého 389/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2013 č. j. -309, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , , a d (dále jen " ") a Úmluvy o právech dítěte, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byl omezen rozsah styku stěžovatele s nezletilou dcerou, stanovený v usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 10. 2013 č. j. -276 o nařízení předběžného opatření.

Stěžovatel nesouhlasí se změnou provedenou krajským soudem, spočívající v zúžení rozsahu styku otce s nezletilou dcerou, neboť tak došlo zásadnímu omezení práv otce i zájmů nezletilého dítěte. Soudem stanovený rozsah péče není odůvodněn žádným z důkazů a uváděných skutečností, přičemž nebylo zjištěno, že by stěžovatel byl horším vychovatelem než matka.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y. Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud ověřil, že krajský soud, který k odvolání matky omezil rozsah styku otce s nezletilou dcerou, jež byl upraven rozhodnutím soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření, se věcí zákonu odpovídajícím způsobem zabýval. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů shledal potřebu zatímně upravit poměry účastníků a objasnil, proč nebyly splněny podmínky pro úpravu styku stanovené v rozhodnutí soudu prvního stupně. Zejména přihlédl ke zprávě klinického psychologa, k věku dítěte a k chování obou rodičů. Zdůraznil, že rozsah styku stanovený soudem prvního stupně je nepřiměřeně široký, neodpovídá rozsahu úpravy prováděné rozhodnutím zatímního charakteru a předjímá tak rozhodnutí soudu ve věci samé.

Ústavní soud konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je polemika se závěry krajského soudu, který sice vyhověl návrhu stěžovatele na předběžné opatření, ale nikoliv v plném rozsahu, požadovaném stěžovatelem. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou však záležitostí civilních soudů. Ústavní soud rovněž připomíná, že při přezkoumávání rozhodnutí o předběžných opatřeních se ještě výrazněji uplatňuje zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodování soudů, a to s ohledem na jejich omezenou způsobilost zasáhnout ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy ani v projednávané věci není oprávněn přehodnocovat řádně odůvodněné závěry krajského soudu ohledně rozsahu úpravy styku stěžovatele s nezletilou dcerou, mající navíc zatímní povahu.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté y. Samotná okolnost, že se stěžovatel se závěry soudů neztotožňuje, nezakládá opodstatněnost ústavní stížnosti. Podle Ústavního soudu nic nesvědčí o tom, že by se krajský soud při rozhodování dopustil libovůle nebo jeho rozhodnutí bylo v rozporu se zájmem nezletilého dítěte.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu