Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 104/14

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Brejchy o odškodnění nezákonné vazby, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl v době od 9. 10. 2002 - 15. 5. 2003 držen ve vazbě ve vazební věznici Jiřice, ačkoliv se trestného činu, z něhož byl obviněn, nedopustil. Z vazby byl propuštěn na svobodu teprve po osmi měsících. Nezákonným rozhodnutím o vazbě tak byla porušena stěžovatelova lidská práva a v důsledku psychického traumatu má stále zdravotní potíže, v jejichž důsledku mu byl přiznán plný invalidní důchod. Za nezákonnou vazbu nebyla stěžovateli dosud poskytnuta náhrada za vzniklou újmu, a proto se stěžovatel obrací na Ústavní soud o prošetření jeho případu a zjednání nápravy, pokud jde o uspokojení jeho nároku na finanční odškodnění.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")]. Podle ust. citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že se zřetelem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu ústavní stížnost není takovým procesním prostředkem, jenž by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných ke zjednodušení nebo obejití stanoveného právního postupu. Ochrana základních práv a svobod totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. y).

V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu - i v případě náhrady újmy vzniklé z důvodu porušení práva na osobní svobodu - omezeny na situaci, kdy náprava nebyla zjednána uplatněnými standardními procesními prostředky. Ve vztahu k posuzované věci upravuje postup při uplatňování nároku na náhradu škody za porušení práva na osobní svobodu rozhodnutím o vazbě , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), který v ustanoveních a stanoví postup a lhůty pro uplatnění tohoto nároku poškozenou osobou. Právě užití tohoto institutu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle ustanovení je v posuzované věci nezbytnou podmínkou přípustnosti uplatnění ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení .

Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí (ani to nedokládá), že by před jejím podáním uplatnil svůj nárok na náhradu vzniklé újmy postupem stanoveným Jeho ústavní stížnost však za těchto podmínek není způsobilá k meritornímu projednání Ústavním soudem, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle jako nepřípustnou. Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad podání, neboť by tímto postupem nebylo možno shora uvedený odmítavý výrok usnesení odvrátit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2014

Michaela Židlická, v. r.

soudkyně zpravodajka