Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3750/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky G.FOX security services s.r.o., se sídlem v Kladně, Generála Klapálka 1539, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Renoirova 624, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -869 ze dne 30. září 2013 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích č. j. -841 ze dne 8. března 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka s odkazem na porušení y (dále jen " "), práva na ochranu vlastnictví dle d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces zaručeného y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem č. j. -672 ze dne 7. února 2011 uložil žalované ČSOB Pojišťovně, a.s. (dále jen "žalovaná") zaplatit stěžovatelce částku 504.891,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky ode dne 7. února 2007 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu stěžovatelky co do částky 7.011.277,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7.516.168,- Kč ode dne 1. září 1999 do dne 6. února 2007 a z částky 7.011.277,- Kč ode dne 7. února 2007 do zaplacení (výrok II.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 15.737,- Kč (výrok IV.). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem č. j. -841 ze dne 8. března 2012 rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném zamítavém výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovatelce částku 1.177.577,50 Kč s úroky z prodlení z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 1. září 1999 do zaplacení, z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 17. listopadu 2006 do dne 31. prosince 2006, z částky 841.234,25 Kč v zákonné výši ode dne 1. ledna 2007 do dne 6. února 2007 a dále z částky 336.343,25 Kč v zákonné výši ode dne 7. února 2007 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II., jíž byl zamítnut požadavek stěžovatelky na zaplacení 5.833.699,50 Kč se zákonnými úroky z prodlení (výrok I.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 15.737,- Kč a 8.364,20 Kč (výrok III.). Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. -869 ze dne 30. září 2013 odmítl (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y]. Postup v soudním řízení, včetně provádění dokazování, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě a Úmluvě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Rozhodující soudy se též v napadených rozhodnutích vypořádaly dostatečně s relevantními skutečnostmi dotčenými námitkami stěžovatelky, které stěžovatelka opakuje též v ústavní stížnosti, a jejich závěry nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporné s principy spravedlnosti. To, že se závěry obecných soudů stěžovatelka nesouhlasí, zásah do jejích práv nezakládá. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta přiložené k ústavní stížnosti není v souladu s ust. výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 6. března 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu