Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2400/13

Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Patrika Kroščena, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou se sídlem Opletalova 608/2, 736 01 Havířov - Šumbark, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2013 č. j. -27 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2. května 2013 č. j. -38 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. října 2012 č. j. -20, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva ve smyslu d, dále jen "Listina"), , y a současně jimi byl porušen i y ČR.

Stěžovatel napadeným rozhodnutím vytýká, že obecné soudy se důsledně nezabývaly otázkou krátkosti třídenní lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Stěžovatel poukazuje na to, že třídenní lhůtu Ústavní soud posoudil v nálezu ze dne 16. 10. 2012

sp. zn.

(č. 369/2012 Sb.) jako nepřiměřeně krátkou, porušující rovnost účastníků řízení. Stěžovatel dále cituje obsáhlé pasáže z tohoto nálezu a tvrdí, že bylo nepochybně v rozporu s dobrými mravy, jestliže obecné soudy poskytly ochranu obchodní společnosti, jejíž podnikatelská činnost byla předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení. Podle názoru stěžovatele měly obecné soudy postupovat a rozhodovat v souladu se závěry citovaného nálezu, a jestliže tak neučinily, lze jejich přístup označit za značně formalistický.

II.

Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. a vyjádření obou účastníků řízení k předmětné ústavní stížnosti.

Ze spisu sp. zn. Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Společnost Renegade North LLC, reg. č. 467 1528 se sídlem 3411 Silverside Road, Rodney Bldg., Suite 104 Wilmington, Delaware 19810, Spojené státy americké, jako žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhala po stěžovateli, jako žalovaném, zaplacení částky 75 000,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené směnky splatné ke dni 30. 4. 2009, směnečné odměny a nákladů řízení. Výstavcem směnky byl stěžovatel; směnka byla vystavena na řad společnosti FINPOMOC.CZ, s. r. o. (č. l. 1 - 2).

Stěžovatel si směnečný platební rozkaz ze dne 23. 3. 2012 č. j. -5 osobně převzal dne 27. 4. 2012. Stěžovatel byl upozorněn na možnost podat proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky ve lhůtě do tří dnů ode dne jeho doručení podepsanému soudu s poučením, že opožděně podané námitky či námitky, které neobsahují odůvodnění, a námitky podané neoprávněnou osobou, soud usnesením odmítne.

Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu stěžovatel doručil Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 5. 2012. Tyto námitky krajský soud usnesením ze dne 14. 5. 2012 č. j. -10 odmítl jako opožděné s tím, že lhůta k podání námitek stěžovateli skončila dne 30. 4. 2012.

Dne 11. 6. 2012 podal stěžovatel proti odmítavému usnesení krajského soudu odvolání spolu s žádostí o přiznání odkladného účinku návrhu a o prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek s odůvodněním, že ve dnech 28. až 29. 4. 2012 byl s nezletilým synem na závodech v Polsku. V podání doručeném krajskému soudu dne 11. 6. 2012 (č. l. 12) stěžovatel své námitky doplnil.

Usnesením ze dne 16. 10. 2012 č. j. -20 Krajský soud v Ostravě zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu s odůvodněním, že stěžovateli nevznikla žádná omluvitelná překážka, která by mu bránila podat své námitky včas.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 1. 2013 č. j. -27 ve znění opravného usnesení ze dne 2. 5. 2013 č. j. -38 zamítavé usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Vyjádření obou obecných soudů k předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud nezasílal stěžovateli k replice, neboť obsahují jen ty důvody, o které oba soudy opřely svá rozhodnutí a ve vztahu k námitkám stěžovatele nepřinášejí žádné nové skutečnosti, které by stěžovateli nebyly dostatečně známy z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. .

III.

Ústavní soud před meritorním projednáním předmětné ústavní stížnosti vždy zkoumá, zda je ústavní stížnost ve vztahu k napadeným usnesením přípustná, a to s ohledem na novelizaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), provedenou v obou případech K vydání napadeného usnesení odvolacího soudu došlo totiž po 1. lednu 2013, tedy za účinnosti nové právní úpravy, která je v souladu s přechodnými ustanoveními článku II odst. 1 a 7 a článku IV odst. 1 posledně uvedeného zákona určující i pro posouzení přípustnosti dovolání nebo ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí.

Ohledně projednávané ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že je nepřípustná, a to z následujících důvodů.

Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z článku 4 y, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení , podle něhož lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Výše popsaný princip subsidiarity se před nabytím účinnosti neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení ve znění ), a tak bylo jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. bylo ustanovení pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. Nadále přitom platí, že pokud bylo následně dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle ustanovení , ve znění je dovolání zásadně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ústavní soud vyjádřil v usnesení ze dne 28. 3. 2013

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz) názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod způsobené rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod podle ustanovení ve znění Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost podle ustanovení až 3 Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle ustanovení ve znění

Vzhledem k tomu, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyužil možnost přezkumu své věci v dovolacím řízení, odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj