Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3769/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Mgr. Iriny Loukinové, zastoupené JUDr. Josefem Lanzendörferem, AK Ondřejov, Pod Hřištěm čp. 149, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -200 z 8. 12. 2008, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -379 ze dne 29. 8. 2012 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -410 ze dne 18. 9. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 12. 12. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelka se zejména s tvrzením porušení svého práva na spravedlivý proces garantovaného jí zejména a násl. d (dále jen " ") a y, jakož i s tvrzením porušení základních principů zakotvených v a násl. y, domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. V závěru argumentační části své ústavní stížnosti pak stěžovatelka výslovně shrnuje, že se právě projednávanou ústavní stížností nedomáhá ani přehodnocení provedených důkazů, ani jiného právního posouzení věci, ale pouze tvrdí, že postup soudů nebyl ústavněkonformní; soudy totiž pominuly stěžovatelkou vznášené námitky i dle názoru stěžovatelky nezvratné skutečnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K věci samotné Ústavní soud doplňuje, že soudy v dané věci postupovaly nejen formálně-právně správně, ale také spravedlivě. Vyšly z toho, že stěžovatelka (žalobkyně) i žalovaná se díky absolutní neplatnosti nájemní smlouvy bezdůvodně obohatily, nicméně vrácení bezdůvodně bezdůvodného obohacení stěžovatelkou, spočívajícího v užívání nebytového prostoru bez právního důvodu, není možné. Na druhou stranu částka mající původně představovat plnění na nájemné, jež získala žalovaná, nebyla nepřiměřená. Soudy také dovodily, že by nebylo spravedlivé, aby žalované šlo k tíži, že ke kolaudaci bylo přistoupeno později, než předpokládala původní dohoda stran. Na těchto závěrech - s nímž se i Ústavní soud ztotožňuje - pak nemohly stěžovatelkou vznášené nové námitky a návrhy na doplnění dokazování ničeho změnit (což sama stěžovatelka v parafrázované části odůvodnění ústavní stížnosti ve svém důsledku připouští - srovnej shoda).

Namítá-li konečně stěžovatelka, že Nejvyšší soud v právě projednávané věci (ústavní stížností napadeným rozhodnutím) nesprávně aplikoval kritéria zásadního právního významu, vztahujícího se k limitům dovolacího řízení podle tehdy platné právní úpravy, pak zde Ústavní soud připomíná, že ze strany Nejvyššího soudu šlo v případě stěžovatelky o druhé rozhodnutí v téže věci; k těžišti případu se tak Nejvyšší soud již vyjádřil ve svém předchozím, tehdy kasačním, rozhodnutí.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu