Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 840/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatelů Michaely Jelínkové a Mgr. Martina Jelínka, zastoupených Mgr. Milanem Kachlíkem, advokátem se sídlem v Brně, Výstaviště 1, o ústavní stížnosti proti výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2012 č. j. -185, , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 8. 3. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladné. Stěžovatelé zejména s tvrzeným porušením svého základního práva na spravedlivý proces garantovaného jim zejména a následující d (dále jen " "), brojí proti výroku II. a III. v záhlaví citovaného rozsudku. Jeho výrokem I. odvolací soud potvrdil prvostupňové rozhodnutí v rozsahu povinnosti žalované zaplatit stěžovatelům částku 80.000,- Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným výrokem II. změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovatelům náhradu nákladů řízení nepřiznal a ústavní stížností napadeným výrokem III. rozhodl konečně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. . Společně se spisem poskytl městský soud Ústavnímu soudu vyjádření v tom smyslu, že se k věci nemůže vyjádřit nad rámec rozhodnutí v ní vydaným, neboť soudkyni městského soudu, která věc projednávala a rozhodovala, zanikla v květnu roku 2012 funkce soudce. Vzhledem k obsahu tohoto vyjádření, jakož i k tomu, že pochází od soudu, jehož rozhodnutí není ústavní stížností napadeno, nezasílal jej Ústavní soud stěžovatelům k replice.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K věci samotné pak Ústavní soud poznamenává, že se krajský soud před vydáním ústavní stížností napadeného rozhodnutí skutečně explicitně nevyjádřil k možné moderaci práva na náhradu nákladů řízení. Na druhou stranu žalovaná ve svém odvolání, o němž soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodoval, opakovaně a výslovně tvrdila rozpornost žaloby stěžovatelů s dobrými mravy. Stěžovatelé ovšem podle Ústavního soudu tuto skutečnost ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně dostatečně nereflektovali (srov. naopak např. jejich argumentaci na č. l. 173, kde poněkud nepřiléhavě vysvětlují, proč žalované částku, jejíhož vrácení se z titulu bezdůvodného obohacení posléze žalobou domáhali, původně zaplatili). Přitom odvolací soud v jinak velmi přiléhavém odůvodnění týkajícím se aplikace , vycházel právě z odvolací argumentace žalované. Přistoupil-li by tedy za této situace Ústavní soud ke kasaci napadeného rozsudku (respektive jeho výroků o nákladech řízení), bylo by jeho rozhodnutí značně formalistické, neboť ani sami stěžovatelé v rámci stížnostního žádání nepřinášejí nic, co by úvahy krajského soudu zpochybňovalo - ostatně přiměřeně lze v této souvislosti odkázat i na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013 č. j. -221, neboť Nejvyšší soud v mezidobí o této věci též rozhodoval.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu