Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3105/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti JUDr. Vladimíra Hrušky, zastoupeného Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem Praha, Panská 6, proti usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 30. 5. 2013 a Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 18. 3. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo v plném rozsahu vyhověno jeho žádosti o osvobození od placení soudního poplatku z návrhu, kterým se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč. Soudní poplatek, který by měl stěžovatel vzhledem k přiznanému osvobození podle pol. 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, tvořícího přílohu k , zaplatit, představuje částku 9 000 Kč.

Stěžovatel namítá, že civilní soudy nebyly oprávněny předjímat reálnost výše uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy a dostatečně nezohlednily jeho majetkové poměry.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy se požadavkem stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zabývaly a adekvátně jím předloženým podkladům, prokazujícím nemajetnost, hodnotily jeho majetkové poměry. Dovodily přitom i zřejmou bezúspěšnost žaloby nad částku 1 000 000 Kč. Výši stěžovatelem požadované náhrady nemajetkové újmy totiž shledaly zcela neúměrnou jednak vzhledem k výši částek přiznávaných soudy ve věcech ochrany osobnosti a jednak k objektivně značnému časovému odstupu od tvrzeného neoprávněného zásahu.

Ústavní soud zdůrazňuje, že ustanovení upravuje možnost, nikoli povinnost přiznání osvobození od soudních poplatků, existují-li k tomu důvody. Má-li právu jednotlivce na právní pomoc v soudním řízení korespondovat konkrétní povinnost přičítaná státu, je věcí státu, a nikoliv subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemajetným žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno.

Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, včetně toho, zda se nejedná o bezúspěšné bránění práva ve smyslu ustanovení , přitom spadá výhradně do rozhodovací sféry civilních soudů. S ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým tyto soudy při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly. Uvedené se vztahuje i na projednávanou věc, kdy se soudy žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků dostatečně zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Soudy tedy rozhodovaly v souladu s principy hlavy pátéy a jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost podle ustanovení mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu