Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3905/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Emila Štulíře, zastoupeného Mgr. Petrem Hanykem, advokátem se sídlem Zborovská 619/49, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2013 č. j. -233 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. března 2013 č. j. -183, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem (daným k poštovní přepravě dne 19. 12. 2013) stěžovatel navrhoval zrušit v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů pro porušení svých základních práv a svobod (na spravedlivý proces a na zákonného soudce).

2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni 21 138 Kč (spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení); ohledně částky 21 138 Kč (spolu se zákonnými úroky z prodlení) žalobu zamítl; každému z účastníků uložil povinnost zaplatit ČR - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech řízení 8 695 Kč (výroky III a IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

3. Městský soud napadeným rozsudkem rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím a zamítavém výroku o věci samé (I a II) ohledně částek 1 921,50 Kč s příslušenstvím z těchto částek zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje, jinak se v těchto výrocích potvrzuje. Dále městský soud rozhodl, že ve výroku IV o nákladech státu se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žalovanému povinnost hradit náklady státu neukládá. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na nákladech státu 8 695 Kč a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Jednou ze dvou hlavních námitek ústavní stížnosti je, že soud prvního i druhého stupně byl nesprávně obsazen. Stěžovatel zde uvádí, že podal proti napadeným rozhodnutím i žalobu pro zmatečnost z tohoto důvodu [podle ]. V souzené věci je nutno za mimořádný opravný prostředek ve smyslu považovat i žalobu pro zmatečnost. Z ničeho neplyne, že by stěžovatel již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v splněna nebyla. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ústavní stížnost podal nejen ze zmatečnostního důvodu, ale i z důvodu jiného. Podstatné totiž je, že stěžovatel může zmatečnostní žalobou dosáhnout zrušení napadených rozsudků, tedy stav, který usiluje dosáhnout i nynější ústavní stížností. Může-li tedy stěžovatel jak v právní úpravě, tak i v reálné situaci dosáhnout ochrany svých práv zrušením napadených rozhodnutí jinou cestou, z hlediska subsidiarity ústavní stížnosti není důvodu, aby nyní Ústavní soud ústavní stížnost posuzoval. Po marném vyčerpání zmatečnostní žaloby bude stěžovatel moci brojit proti napadeným rozsudkům i argumentací, která zmatečnostní důvod nezakládala.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako nepřípustnou podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu