Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 232/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele A. U., t.č. VS ČR - Věznice Bělušice, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem, Praha 1, Na Příkopě 958/25, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013 č. j. -48 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2012 č. j. -2528, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 19. 1. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se zejména s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces garantovaného mimo jiné a násl. d (dále jen " ") domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Vrchního soudu v Praze. Napadená rozhodnutí vzešla přitom z trestního řízení, v němž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši devíti roků, trest propadnutí věcí a trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pokud se týká námitky stěžovatele vztahující se k průběhu řízení před obecnými soudy, neprovedení stěžovatelem navrhovaných důkazů z toho nevyjímaje, pak k tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatel svou stížnostní argumentaci uplatňuje toliko v obecné rovině, aniž by se pokusil vyrovnat se s východisky naznačenými v napadených rozhodnutích - stěžovatel v této souvislosti má pravdu v tom, že z pouhého videozáznamu nelze usuzovat, s jakou látkou stěžovatel a jeho bratr manipulovali. Pokud se ovšem k tomuto záznamu přidá chemický rozbor těchto látek ve spojení s daktyloskopickými stopami a rozborem obsahu telefonických hovorů, pak je jistě situace zcela jiná. Pokud jde o trest uložení vyhoštění na dobu neurčitou, zde Ústavní soud jednak odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí vrchního soudu, když zároveň ovšem nepřehlédl, že stěžovatel otázku přiměřenosti uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou neučinil součástí své dovolací argumentace. Už jen s ohledem na tuto skutečnost by uvedená námitka nemohla vést ke kasaci napadených rozhodnutí, byla-li by důvodná; stěžovatel se přitom vůbec v ústavní stížnosti v této souvislosti nevymezuje vůči závěru obecných soudů, že jím deklarované sociální zázemí v České republice je toliko účelové.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu