Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3066/12

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Marcely Henschelové, právně zastoupené JUDr. Vlastimilem Ajmem, Josefská 577/10, Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 5. 2012 č. j. -96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku okresního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.278,- Kč a 3.912,- Kč, co by náhradu nákladů. Stížnostní argumentace stěžovatelky je v podstatě vedena ve dvou rovinách. V první části se věnuje otázce nepřípustnosti odvolání u tzv. bagatelních věcí, kdy staví proti sobě částku 10.000,- Kč a průměrnou hrubou mzdu v letech 2000 a 2009. V roce 2009 činila hranice pro bagatelní spory 42,6% z průměrné mzdy. V době podání ústavní stížnosti je to pak 39,8% z průměrné hrubé mzdy. Dalším srovnávacím kritériem je pak pro stěžovatele výše minimální mzdy, která činila v roce 2012 8.000,- Kč. Současně stěžovatelka poukázala na nález

sp. zn.

, v němž Ústavní soud naznačil, že pro futuro by se otázce tzv. bagatelních věcí mohl věnovat podrobněji.

Další oblast svých námitek směřuje stěžovatelka přímo proti postupu nalézacího soudu, který se podle ní nevypořádal s tvrzeními a důkazními návrhy. Stejně tak neuvedl, jaký zastává právní názor na ustanovení , kterým stěžovatelka opakovaně argumentovala. V soudním řízení nebyl proveden navrhovaný důkaz, spočívající ve výpovědi žalobce, což navrhovala jak strana žalovaná, tak i sám žalobce. Soud se vůbec nezabýval skutečností, zda byly stěžovatelce vytvořeny na pracovišti takové podmínky, za nichž by bylo možné uvažovat o vzniku hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. Stěžovatelka nebyla v průběhu soudního řízení informována o skutkových závěrech.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

V souvislosti s projednávanou ústavní stížností lze poukázat na skutečnost, že argumentům stěžovatelky, týkajících se otázky tzv. bagatelních věcí, nelze upřít jisté racionální jádro, nicméně čtvrtý senát Ústavního soudu dlouhodobě zastává stanovisko, podle něhož lze obdobnými případy zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele jen ojediněle (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

nebo

).

V případě bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž částka 10.000,- Kč není absolutní mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu výše uvedené intenzity zásahu do základních práv stěžovatele.

Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat řízení, která proběhla před obecnými soudy a dohledávat jakákoliv pochybení či nezákonnosti napadených rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody, což se však dle mínění Ústavního soudu v předmětném případě nestalo.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu