Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3065/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti společnosti Monstera Development, s. r. o., se sídlem Praha 2, Londýnská 57/376, zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci žádostí stěžovatelky o omezení zajištění peněžních prostředků dle ustanovení § 79a odst. 4 trestního řádu ze dne 19. 7. 2013 a ze dne 22. 8. 2013, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka brojí podanou ústavní stížností proti postupu Vrchního státního zastupitelství, v jehož důsledku nebylo řádně rozhodnuto o jejích shora označených žádostech o omezení zajištění peněžních prostředků dle ustanovení § 79a odst. 4 trestního řádu, neboť namísto usnesením rozhodovalo Vrchní státní zastupitelství fakticky toliko přípisem ze dne 5. 8. 2013 a přípisem ze dne 3. 9. 2013, čímž znemožnilo stěžovatelce brojit proti těmto rozhodnutím stížností dle ustanovení § 79a odst. 5 trestního řádu. Vytýkaným postupem Vrchního státního zastupitelství proto došlo dle názoru stěžovatelky k porušení ustanovení y a ustanovení a a 2 d.

2. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiární charakter ve vztahu k řádným i mimořádným opravným prostředkům (s níže uvedenými výjimkami), k jejichž projednání jsou příslušné obecné soudy. Ústavní stížnost lze tedy podat zásadně pouze za předpokladu, že již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky.

4. Stěžovatelka podává ústavní stížnost, byť to ve svém podání výslovně neuvádí, proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení . Taková ústavní stížnost je přitom dle ustanovení nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním "nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( )".

5. Z "napadených" přípisů Vrchního státního zastupitelství se podává, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství vyhodnotil stěžovatelčina podání tak, že se dle jejich obsahu nejedná o žádosti směřující k omezení zajištění ve smyslu § 79a odst. 4 trestního řádu, pročež o nich (patrně) nerozhodoval formou usnesení (přičemž zjevně nepostupoval ani ve smyslu ustanovení § 59 odst. 4 trestního řádu).

6. Pokud tedy stěžovatelka podala ve věci projednávanou ústavní stížnost, zřejmě tím (fakticky) setrvává na stanovisku, že její žádosti naplňovaly obsahové náležitosti žádosti o omezení zajištění peněžních prostředku na účtu. Proto - a to je z hlediska otázky přípustnosti ústavní stížnosti zcela zásadní - je třeba vycházet ze skutečnosti (předpokladu), že (přinejmenším z jejího hlediska) nebylo o jejích žádostech dosud (řádně) rozhodnuto. Stěžovatelka proto měla dle názoru Ústavního soudu - dříve než podala ústavní stížnost - podat v dané věci stížnost na průtahy ve smyslu ustanovení , o státním zastupitelství (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2010

sp. zn.

).

7. Ústavní soud je totiž přesvědčen, že není oprávněn vyjadřovat se meritorně k otázce, zda stěžovatelčina žádost splňovala, nebo nesplňovala obsahové náležitosti žádosti o omezení zajištění peněžních prostředku na účtu, pokud tato otázka dosud nebyla věcně přezkoumána v rámci systému státního zastupitelství (přičemž tato otázka musí být - alespoň implicitně - vyřešena v řízení o stížnosti dle ustanovení § 16b odst. 1 zákona o státním zastupitelství).

8. Současně je namístě poznamenat, že Ústavní soud bral rovněž do úvahy skutečnost, že předmětnou žádost může stěžovatelka dle ustanovení § 79a odst. 4 trestního řádu pravidelně opakovat; i z tohoto úhlu pohledu proto dle názoru Ústavního soudu není - prozatím - důvod ingerovat do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení, neboť případný zásah do stěžovatelčiných základních práv je dosud efektivně reparovatelný v rámci systému státního zastupitelství.

9. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci předložený návrh pro nepřípustnost (nevyčerpání prostředků k ochraně práva, resp. předčasnost) podle ustanovení mimo ústní jednání odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. února 2014

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj