Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2127/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Iva Červeného, zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Dlouhá 53/6, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. dubna 2013 č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2012 č. j. -128, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. srpna 2007 č. j. 631 213 1155, o zamítnutí žádosti stěžovatele o částečný invalidní důchod.

Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na sociální zabezpečení podle a d (dále jen " ") a dále práva na spravedlivý proces podle y. Tato porušení stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že napadený rozsudek a rozhodnutí jemu předcházející vycházejí ze skutkového stavu, zjištěného pouze z posudků posudkové a revizní komise Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy "součástí státního aparátu, k jehož fiskální tíži návrh stěžovatele směřoval". Dále stěžovatel namítá rozpornost závěrů těchto posudků a skutečnost, že jím navrhované důkazy k příčině nepříznivého zdravotního stavu nebyly provedeny.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a jemu předcházející řízení, jakož i řízení u Krajského soudu v Ostravě a konstatuje, že neshledal takové vady řízení správních soudů, které tvrdí stěžovatel a které by nepřípustně postihly některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Především nelze přisvědčit námitce stěžovatele týkající se posuzování zdravotního stavu a jeho příčin odbornou lékařskou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento postup je stanoven zákonem, ministerstvo, natož jeho posudkový orgán nejsou účastníky řízení, předmětem posudku je ryze odborné zdravotní hodnocení a, a to především, správní soudy kladou mimořádné požadavky na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost posudku. To je ostatně zřejmé i z průběhu řízení v posuzované věci, kdy byl soudem vyžádán i srovnávací posudek. O pečlivosti zjišťování a hodnocení skutkového stavu svědčí i skutečnost, že Nejvyšší správní soud nejprve zrušil dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a uložil mu doplnění skutkových zjištění. Tak byla posouzena i tvrzení stěžovatele, opakovaně uváděná i v ústavní stížnosti, ohledně nezohlednění dalších navrhovaných důkazů k prokázání příčin jeho zdravotního stavu.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že se tento zevrubně zabýval všemi hledisky posouzení zdravotního stavu a jeho příčin posudkovou komisí se zvláštním důrazem na stěžovatelem rozporované aspekty. Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovateli za pravdu ani v jeho námitce na nedostatečnost skutkového zjišťování.

Ostatně požadavek náležitého zjištění skutkového stavu jako atribut spravedlivého (řádného) procesu nezbytně neznamená povinnost soudu zabývat se každým jednotlivým tvrzením účastníka řízení, případně jeho návrhem na dokazování. Podstatné je, zda soudní rozhodnutí vychází z dostatečně úplného a správného zjištění skutkového stavu věci a zda je z odůvodnění rozhodnutí soudu zřejmé proč a z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu