Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 348/14

Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Petržely, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustem, advokátem se sídlem Čs. legií čp. 1719/5, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2012 č. j. -86 a proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. listopadu 2012 č. j. -86 (správně zřejmě ze dne 23. května 2012 č. j. -53, pozn. Ústavního soudu) za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví usnesení označených rozhodnutí, která údajně porušila právo stěžovatele na spravedlivou odměnu za práci (d dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces (y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví podle Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Porušení výše označených práv spatřuje stěžovatel v příliš formalistickém výkladu právní úpravy započtení pohledávek zaměstnavatele vůči zaměstnanci a jeho mzdovým nárokům. V projednávané věci má jít o zápočet pohledávky z titulu náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení Obce Hladké Životice vůči stěžovateli, oproti nároku na výplatu odstupného po skončení jeho funkčního období starosty obce.

Stěžovatel nesouhlasí s názorem, že započtení takové pohledávky vůči mzdě je možné, neboť podle ustanovení se tak může stát jen v případech stanovených v právních předpisech, případně na základě dohody o srážkách ze mzdy. Zákonné případy srážek ze mzdy jsou uvedeny v kogentním ustanovení , jde však o jiný právní institut. Stěžovatel je přesvědčen, že je nutné důsledně rozlišovat mezi dvěma zcela rozdílnými právními instituty - srážkami ze mzdy a jednostranným započtením pohledávky zaměstnavatele vůči mzdě zaměstnance. V opačném případě by prý tak byl popřen smysl a účel výkonu rozhodnutí či exekuce srážek ze mzdy a zaměstnavatel by byl jednostranné zvýhodněn oproti jiným věřitelům zaměstnance.

II.

Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 12. 11. 2012 č. j. -86 výrokem pod bodem I. napadeného rozsudku potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 5. 2012 č. j. -53 v odstavci II. výroku, pokud jím okresní soud zamítl žalobu stěžovatele proti Obci Hladké Životice o zaplacení 47 610,- Kč s příslušenstvím. Zamítavý výrok uvedený v rozsudku soudu prvního stupně v odstavci II ohledně zaplacení částky 22 390,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že výše uvedenou částku je povinen žalovaný stěžovateli uhradit včetně příslušného úroku z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok pod bodem II).

Odvolací soud souhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, že částka 70 000,- Kč, kterou se stěžovatel po žalované domáhal, představuje bezdůvodné obohacení, vyplacené na základě neplatné dohody o provedení práce ze dne 29. 10. 2010 uzavřené v písemné formě.

Jako poslední v projednávané věci rozhodoval Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 4. 12. 2013 č. j. -112, kterým dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2012 č. j. -86 odmítl [ věta první a ve znění účinném do 1. 1. 2013] jako nepřípustné [ ].

III.

Ústavní soud nejprve posoudil splnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti.

Napadené rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno dne 12. 11. 2012. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. 1. 2014. Stěžovatel dovozuje dodržení lhůty pro podání ústavní stížností z doručení usnesení dovolacího soudu ze dne 4. 12. 2013, které bylo tímto soudem odmítnuto jako ex lege nepřípustné, přičemž stěžovatel byl o nepřípustnosti dovolání v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2012 řádně poučen.

V projednávané věci nelze ve vztahu zachování lhůty k podání ústavní stížnosti aplikovat , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen ""), podle něhož "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku".

Nejvyšší soud totiž dovolání stěžovatele neodmítl jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (tedy jako tzv. nenárokové dovolání), nýbrž dovolání odmítl jako nepřípustné pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení

Aplikace výše uvedeného ustanovení pro zdůvodnění dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti je tudíž nepřípadná a ústavní stížnost je ve vztahu k oběma rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu opožděná.

S ohledem na skutečnost, že ústavní stížnost byla podána po více než 14 měsících od vydání rozhodnutí krajského soudu, které je v projednávané věci posledním procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatele, napadnutelným ústavní stížností, lze uzavřít, že je nutno považovat ústavní stížnost za opožděnou.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj