Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3125/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Švarce, zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem Ph.D. LL.M., advokátem, se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. 7 VZV 10/2013-445, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2013, stěžovatel napadl usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 18. 9. 2013, č. j. 7 VZV 10/2013-445 (dále jen "usnesení státního zastupitelství"), kterým bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") zrušeno usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV ze dne 26. 6. 2013, č. j. OKFK-837-288/TČ-2013-251300 (dále jen "usnesení policie"), kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Stěžovatel uvádí, že státní zástupce se sice v podstatných rysech ztotožnil s argumentací stěžovatele a na základě jeho stížnosti zrušil usnesení policie, nicméně přesto se dopustil pochybení, když věc vrátil policejnímu orgánu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, ačkoliv správně měl rozhodnout o zastavení trestního řízení pro jeho nepřípustnost dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu. Postup dle ustanovení § 149 odst. 1 písm. b) nebylo možno aplikovat, neboť se uplatní pouze v případech, kdy je možné zjištěné nedostatky odstranit, zatímco v dané věci šlo o nepřípustné nové trestní stíhání pro totožný skutek, což byl nedostatek neodstranitelný.

Napadené rozhodnutí tak bylo dle stěžovatele vydáno v rozporu s d (dále jen " ") a Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel navrhuje, aby jej Ústavní soud zrušil.

II.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené o Ústavním soudu (dále jen " ").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2014

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj