Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3237/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Mgr. Michala Davida, advokáta, zastoupeného Mgr. Pavlem Hlavičkou, advokátem se sídlem K Dolům 1924/42, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -84 ze dne 12. 8. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , d (dále jen " "), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí městského soudu.

Rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2013 č. j. -62 bylo řízení vedené proti žalované, zastoupené stěžovatelem jako ustanoveným advokátem, zastaveno, neboť žalobce vzal návrh zpět. Soud prvého stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 880,- Kč; ustanovenému zástupci žalované Mgr. Michalu Davidovi přiznal odměnu za zastupování ve výši 8 005,36 Kč; České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. K odvolání stěžovatele proti výroku o nákladech řízení, který požadoval přiznání odměny ve výši 25 581,- Kč, městský soud prvostupňové rozhodnutí změnil a stěžovateli přiznal částku 3 784,80 Kč.

Stěžovatel je přesvědčen, že jeho požadavek na proplacení odměny za osm úkonů právní služby byl oprávněný a dostatečně podložený. Nezpochybňuje výpočet odměny městského soudu za jeden úkon právní služby před a po spojení věcí, avšak je přesvědčen, že namísto částky 3 784,80 Kč za dva úkony právních služeb včetně paušálních náhrad za hotové výdaje a daně z přidané hodnoty mu měla být přiznána částka 23 581,- Kč za osm úkonů právních služeb včetně paušálních náhrad za hotové výdaje a daně z přidané hodnoty. Zdůrazňuje, že veškeré účtované úkony činil jako ustanovený zástupce klientky v jejím zájmu. Ke zpětvzetí žaloby došlo na základě dohody o narovnání, k jejímuž sjednání bylo třeba jednání s protistranou. Nesouhlasí s tím, že by měl své kroky, pokud jde o zastupování klientky, konzultovat se soudem. Dále předkládá výčet telefonických, písemných a osobních jednání učiněných ve věci.

Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud uvádí, že otázkou náhrady nákladů řízení se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika nemůže být zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zásadně intenzity představující porušení základních práv a svobod. Otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

III., ÚS 106/11,

,

a další).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž dal najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před civilními, trestními a správními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k vážnému porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo. Důvody pro takový postup však v dané věci neshledal.

Ústavní soud ověřil, že městský soud v odůvodnění rozhodnutí velmi podrobně a detailně rozvedl, které právní úkony a z jakých důvodů neshledal za účelně vynaložené úkony právní služby, jichž bylo nezbytně třeba k ochraně zájmů žalované. Stěžovateli přitom nevytknul, že s ním nekonzultoval uzavření dohody o narovnání, ale poukázal na to, že za úkon právní služby podle ustanovení advokátního tarifu lze považovat např. předložení návrhu smíru soudu ke schválení, ale nikoli dohodu o narovnání ve smyslu ustanovení , kterou smluvní strany ruší svá dosavadní sporná nebo pochybná vzájemná práva a povinnosti a nahrazují je novými.

Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech řízení před civilními soudy je zásadně doménou těchto soudů, v níž se zobrazují aspekty nezávislého soudního rozhodování. Řádně odůvodněný právní závěr městského soudu, učiněný v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci v rámci jeho volné úvahy, kterému z hlediska ústavnosti není co vytknout, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat (srov. např.

sp. zn.

). Ústavní soud proto není ani v projednávané věci oprávněn v detailech přezkoumávat rozhodnutí soudu o nákladech řízení či dokonce sám přezkoumávat oprávněnost účtovaných úkonů právní služby.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných práv na spravedlivý (řádný) proces. Skutečnost, že soud svá rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti. Jakkoliv může být rozhodnutí soudů z hlediska zákonnosti i sporné, rozdílný názor na interpretaci podústavního práva nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí městského soudu nevybočilo z mezí ústavnosti, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu