Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2973/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Tomáše Bistřického, zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova č. 1568/23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2013 č. j. -38, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2012 č. j. -107, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj č. j. 14220/2006-83/O-MS-1059/06 ze dne 29. ledna 2008 o zamítnutí odvolání stěžovatele ve věci umístění stavby "Sportovní areál ČVUT" na pozemcích v k. ú. Dejvice.

Stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na projednání věci, která se jej dotýká, tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle d (dále jen ""), a dále k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu podle a 2y.

Tato porušení stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že soudy ve správním soudnictví nezrušily jím žalobou napadené správní rozhodnutí, když mu v předcházejícím správním řízení nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, a to přesto, že tyto byly doplňovány, resp. měněny i po uplynutí lhůty pro podávání připomínek a námitek účastníky řízení.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a konstatuje, že neshledal takové vady rozsudku ani předcházejícího soudního řízení, které tvrdí stěžovatel a které by nepřípustně postihly některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Ve správním soudnictví poskytují soudy především ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob, a to způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Předpokladem úspěšnosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je proto nejen prokázání tvrzené nezákonnosti rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení, ale současně prokázání, že žalobce byl takovým postupem či rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých subjektivních právech. Jestliže proto stěžovatel coby žalobce ani při opakovaném projednání jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a po upozornění soudem netvrdil, resp. nedoložil, na jakých svých právech byl zkrácen tvrzeným porušením předpisů upravujících územní řízení, nebylo na místě, aby soudy ve správním soudnictví takové rozhodnutí správního orgánu zrušily.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že jak správní žaloba, tak kasační stížnost byly zamítnuty právě z uvedených důvodů a tyto byly stěžovateli podrobně vysvětleny. Správní soudy proto nemohly porušit ústavní rámec své činnosti ani stěžovatelovo právo na soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů a na spravedlivý (řádný) proces.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu