Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3745/13

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele Vinh Nguyen Thanh, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Spálená 14, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -103 ze dne 27. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 10. 12. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "") č. j. -103 ze dne 27. 11. 2013, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR o náhradu škody ve výši 8.640,-Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala náklady, které stěžovatel vynaložil na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

. Dle přesvědčení stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , a a 3d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k posouzení námitek v ní obsažených.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že pochybil, pokud mu nepřiznal nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

odůvodnil zamítnutí žaloby odkazem na ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ""), dle nějž může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. konstatoval, že stěžovatel měl možnost domáhat se náhrady nákladů v řízení před Ústavním soudem postupem dle a jestliže tak neučinil, nemůže se domáhat náhrady dle

Ústavní soud se již shodnou právní otázkou zabýval v usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž dospěl k závěru, že předmětnému názoru obvodního soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Na závěry obsažené v citovaném usnesení, od nichž Ústavní soud neměl ani v nyní projednávané věci důvod se jakkoliv odchýlit, lze v podrobnostech odkázat. Namítal-li stěžovatel, že Ústavní soud ve věci

sp. zn.

o nákladech řízení vůbec nerozhodl, pak je třeba uvést, že Ústavní soud dle ustálené praxe pojímá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do výroku svého nálezu či usnesení toliko tehdy, je-li vznesen ze strany účastníka příslušný procesní návrh. Pokud takový návrh vznesen není a neshledá-li ani sám Ústavní soud důvod pro postup dle , automaticky se uplatní zásada uvedená v téhož předpisu, dle níž si každý z účastníků hradí náklady, které mu vznikly, sám.

Jelikož Ústavní soud dospěl, shodně jako v citovaném rozhodnutí, k závěru, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, nezbylo mu než jeho ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu