Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3081/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti Městské části Praha - Lipence, sídlem K Obci 47, Praha 5 - Lipence, zast. JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, sídlem Svobodova 7, Praha 2, proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2013, č.j. -276, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti EKOSPOL, a.s., sídlem Dukelských hrdinů 474/19, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedený výrok III. rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 26.6.2013, č.j. -276. V ústavní stížnosti nejprve popsala průběh sporu s vedlejší účastnicí, který vznikl v důsledku vadného předání díla - kanalizace v obci, včetně čistírny odpadních vod. Spor, ve kterém se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 924 000,- Kč, probíhal před soudy od roku 2003, rozhodoval v něm nálezem i Ústavní soud. Po kasačním nálezu Ústavního soudu rozhodl Městský soud v Praze. Tento rozsudek napadla vedlejší účastnice dovoláním, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. Poté opět rozhodl městský soud, vedlejší stěžovatelka znovu podala dovolání a Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil. V pořadí již šestém odvolacím řízení vynesl dne 26.6.2013 městský soud rozsudek č.j. -276. Tímto rozsudkem změnil vyhovující výrok soudu I. stupně jen tak, že žalobu ohledně zaplacení 2% úroku z prodlení za vymezenou dobu zamítl, jinak ho potvrdil (výrok I.), uložil vedlejší účastnici zaplatit náklady znalečného (výrok II.) a ve výroku III. rozhodl tak, že stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Podle stěžovatelky došlo napadeným výrokem k porušení práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na rovnost v řízení podle y.

Dříve než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je ve smyslu ustanovení nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však podle téhož zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti výroku rozsudku, jež byl vydán po 1. lednu 2013, tj. za účinnosti , kterým bylo novelizováno jak ustanovení zákona Ústavním soudu, tak i ustanovení a násl. obč. soudního řádu; dále z nich lze dovodit, že stěžovatelka nepodala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání (o jehož přípustnosti se v ústavní stížnosti nikterak neuvažuje), ač o této možnosti byla odvolacím soudem řádně poučena (viz str. 9). Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013,

sp. zn.

, návrhem nepřípustným.

Vzhledem k výše uvedeným důvodů byla stěžovatelčina ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2014

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj