Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3612/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Leony Urbánkové, zastoupené JUDr. Stanislavem Brhelem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 18, 695 00 Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. 2 VSOL 744/2013-A-21, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. -16, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení a y, jakož i d.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013 č. j. -21 bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2013 č. j. -16, kterým Krajský soud v Brně zastavil pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že soudy nechtěly připustit, aby v případě oddlužení byly pohledávky věřitelů v částce minimálně 30% hrazeny z finančních prostředků, které by v případě oddlužení dostala darem od svého syna Jaroslava Urbánka. Stěžovatelka je přesvědčena, že tento názor nelze plně akceptovat, neboť na prvním místě by měl být akceptován zájem dlužníka dosáhnout toho, že věřitelé obdrží v případě oddlužení alespoň 30% svých pohledávek, a to by za této situace bylo splněno.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odvolací námitku dlužnice, že zálohy na náklady insolvenčního řízení není třeba, neboť v průběhu oddlužení bude mít finanční prostředky i na náklady insolvenčního řízení, posoudil Vrchní soud v Olomouci jako nevýznamnou. Vrchní soud uvedl, že obsahově se jedná o stejnou námitku, kterou dlužnice uplatnila již ve svém odvolání ze dne 13. května 2013 proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a odvolací soud se s ní vypořádal ve svém usnesení ze dne 19. června 2013. Nadto vrchní soud poukázal na to, že v dané fázi insolvenčního řízení se jedná o námitku bezpředmětnou, neboť její řešení nemůže ovlivnit správnost usnesení, jímž bylo zastaveno insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy. Protože dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradila, shledal vrchní soud napadené usnesení o zastavení řízení podle ust. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ( ), věcně správným. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2014

Stanislav Balík

předseda senátu