Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3134/13

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Květoslavy Ščučkové, právně zastoupené Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Pavelčákova 6/11, směřující proti usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. srpna 2013, č.j. -31, a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 30. srpna 2013, č.j. -46, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1 a v odstavci 3 d (dále jen " ") a v odstavci 3 písmeno c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Olomouci rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Stížnost stěžovatelky napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci zamítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že je stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravého znaleckého posudku. Společně s odporem proti trestnímu příkazu stěžovatelka požádala o přiznání bezplatné obhajoby, což odůvodnila tím, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a je v úpadku. Soud její žádosti nevyhověl a bezplatnou obhajobu ji nepřiznal s konstatováním, že stěžovatelka se do tíživé situace dostala vlastní vinou a je schopna si prací zajistit prostředky na úhradu obhajoby. Okresní soud odkázal na jiné své řízení ve věci stěžovatelky a jejího manžela, vedené pod sp. zn. . V něm týž samosoudce rozhodl, na základě shodné argumentace o nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu; toto rozhodnutí však Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, změnil a stěžovatelce i jejímu manželovi nárok přiznal. V projednávaném případě však krajský soud o stížnosti stěžovatelky rozhodl jinak, souladně s napadeným rozhodnutím soudu prvého stupně. V tom stěžovatelka shledává zásah do svých práv, která představují i legitimní očekávání, že v obdobných případech bude rozhodování shodné. Soudy však v její věci nepřihlédly ani k insolvenčním řízením, vedeným u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. (stěžovatelka) a sp. zn. (manžel), kde si mohly vyžádat další podklady pro rozhodování o požadavku stěžovatelky. S ohledem na uvedené okolnosti navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí i dalšími podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že o její žádosti, obsahově shodné se žádostí podané témuž soudu (senátu) v jiné věci dříve, rozhodly soudy jinak. Stěžovatelka podala žádost opakovaně, tedy byla informována o nezbytných náležitostech (přílohách), které mají doložit její tvrzení v žádosti (§ 33 odstavce 2 a 3 trestního řádu). Soud prvého stupně vyhodnotil žádost, ač nedoloženou, když se sám, nad rámec zákonných povinností, seznámil s podklady z jiného řízení stěžovatelky. Následně dospěl k závěru, že stěžovatelka nenaplnila zákonné předpoklady pro přiznání bezplatného právního zastoupení. Soud k tomu vedla jednak nedoložená tvrzení stěžovatelky, a dále poznatky z jejího předchozího řízení. Z nich vyvodil, že stěžovatelka je v tíživé finanční situaci vlastním zaviněním a sama má možnost opatřit si prostředky výdělečnou činností. Krajský soud neshledal v takovém závěru pochybení a stížnost zamítl.

Přestože žádosti byly, dle tvrzení stěžovatelky, shodné, řízení o nich byla odlišná, a to jednak s ohledem na nesplnění zákonných požadavků a jednak na soudy zjištěné okolnosti o důvodech a možnostech stěžovatelky ve vztahu k její finanční situaci.

Stěžovatelka neuvedla žádnou další skutečnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v její věci došlo k naříkaným zásahům do jejích základních práv. Soudy se žádostí stěžovatelky řádně zabývaly a na základě provedených zjištění dospěly k závěru o odlišnosti od předchozí žádosti, a tím i o neodůvodněnosti žádosti. Soudy přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu