Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3882/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti FIDENTIA s. r. o., se sídlem Praha 4, Krčská 1079/59, IČ: 24255921, zastoupené JUDr. Monikou Šnoblovou, advokátkou se sídlem na adrese Praha 1, Betlémské nám. 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. října 2013 č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. prosince 2013, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhovala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. října 2013 č. j. -21 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti bylo zjištěno, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 1 024 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vedlejší účastnice řízení použila dne 11. dubna 2012 v 15:17 hod. vozidlo městské dopravy linky číslo 125 provozované Dopravním podnikem hl. m. Prahy, a. s., ve kterém byla kontrolována revizorem. Vedlejší účastnice řízení se při této kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, z tohoto důvodu jí bylo uloženo zaplatit přirážku ve výši 1 000 Kč a dlužné jízdné ve výši 24 Kč podle platných Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy a příslušného tarifu. Obvodní soud pro Prahu 10 napadeným rozsudkem pod bodem I. výroku žalobu zamítl, pod bodem II. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na bagatelní povahu sporu, kdy není přípustné odvolání, napadá stěžovatelka rozsudek nalézacího soudu přímo ústavní stížností.

V odůvodnění svého rozhodnutí obvodní soud uvedl, že ze zápisu o provedené přepravní kontrole nezjistil, zda vedlejší účastnice řízení cestovala tramvají, autobusem, metrem, přívozem, přičemž tato skutečnost nevyplývala ani ze skutkových tvrzení žaloby a stěžovatelka, aby mohla tuto skutečnost upřesnit, se nedostavila k jednání soudu dne 15. října 2013, a proto soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že uvedení konkrétního dopravního prostředku, kterým měla vedlejší účastnice řízení cestovat, je k posouzení nároku stěžovatelky bezpředmětné, neboť lze z doložené y dovodit, kde a kdy byla vedlejší účastnice kontrolována, tedy kde a kdy se dopustila porušení Smluvních přepravních podmínek Pražské integrované dopravy a z jakého titulu. Odůvodnění napadeného rozsudku pak stěžovatelka považuje za nedostatečné a stěžovatelka má za to, že řádné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku je jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí, v opačném případě je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a protiústavní.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a konstatuje, že argumenty, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

Podle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [ y (dále jen " ")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [ , písm. d) y].

Ústavní soud ve své dřívější rozhodovací praxi [kupř. nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2009

sp. zn.

(N 59/52 SbNU 583)] zaujal k tzv. bagatelním sporům stanovisko, podle kterého pokud vylučuje u bagatelních věcí přezkum v odvolacím řízení, což v obecné rovině není v rozporu s článkem 36 odst. 1 y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky přesunut do roviny ústavního soudnictví. Proto rozhodnutí soudu, proti němuž není přípustné ani odvolání, lze úspěšně napadat ústavní stížností jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Z dřívější rozhodovací praxe se jedná například o situace, kdyby se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tj. např. své rozhodnutí vůbec neodůvodnily, pominuly ve věci rozhodující skutečnosti, nebo by se odůvodnění rozhodnutí příčilo pravidlům logiky, bylo by výrazem přepjatého formalismu či jiného extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti. V posuzovaném případě však Ústavní soud takové pochybení neshledal (srov. usnesení ze dne 25. listopadu 2013

sp. zn.

dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz).

Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud uvádí, že v ústavní stížnosti stěžovatelka neuvádí nic, co by její spor o bagatelní částku posunulo do ústavněprávní roviny. Posuzovaná ústavní stížnost představuje jen pokračující polemiku se závěrem soudu prvního stupně, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatelka - nepřípadně - předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí jeho rozsudek běžnému instančnímu přezkumu. Aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou. Stěžovatelka měla dostatečnou možnost uplatnit svoje procesní práva a kolizi napadeného rozhodnutí s odkazovaným právem na soudní a jinou právní ochranu Ústavní soud neshledává.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 13. ledna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu