Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3622/13

Ústavní soud rozhodl dne v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Radovana Suchánka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PROFIGENTA SKS s.r.o., IČO 28658655 se sídlem Botanická 606/24, 602 00 Brno, právně zastoupené Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem Slovenská 12, 770 00 Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. září 2013 č. j. -47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá v záhlaví usnesení označený rozsudek, jímž byla zamítnuta její žaloba o zaplacení částky 1 012,-Kč s příslušenstvím pro údajné porušení , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva").

I když si je stěžovatelka vědoma závěrů vyplývajících z rozhodování Ústavního soudu v tzv. bagatelních věcech, je přesvědčena, že v projednávané věci došlo ze strany Okresního soudu v Ostravě k natolik svévolné aplikaci "jednoduchého práva", že je i v takovém případě, kdy žalovaná částka nepochybně svojí výší spadá do kategorie věcí bagatelní povahy, nutný zásah Ústavního soudu.

Stěžovatelka nesouhlasí s právními závěry okresního soudu o nedostatku své aktivní legitimace v předmětné věci z důvodu neprokázání platného postoupení žalované pohledávky ve smyslu ustanovení , odst. 2, , odst. 2 , , ve znění pozdějších předpisů, a tvrdí, že rozhodnutí okresního soudu je minimálně v tomto rozsahu nepředvídatelné, je v rozporu i s řadou rozhodnutí téhož soudu ve skutkově totožných věcech a je i případem nesprávné interpretace výše označených ustanovení .

Neústavnost napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatelka rovněž v jeho údajně nedostatečném odůvodnění, v němž absentují jak úvahy soudu, které ho vedly k závěru o nedostatku aktivní legitimace stěžovatelky, tak i jeho stručná reakce k odkazu stěžovatelky na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

.

II.

Jak je zřejmé z připojených listin, Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu stěžovatelky o zaplacení částky 1 012,- Kč s příslušenstvím a uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení této částky z titulu pohledávky Dopravního podniku Ostrava, a. s. na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, kterou nabyla postoupením. Okresní soud souhlasil s procesní obranou opatrovníka žalované, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována, neboť z materiálů žalobkyně nebylo zjištěno, že by žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z Dopravního podniku Ostrava, a.s. na stěžovatelku a soud proto dospěl k závěru, že k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení , odst. 2 a , odst. 2 nedošlo.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Stěžovatelka ve svém návrhu oponuje závěru okresního soudu o podmínkách účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky a porušení základních práv shledává v údajně extrémním výkladu aplikované obecné právní normy, který měl mít vliv i na nesprávný a nedostatečně odůvodněný právní názor soudu.

Ústavní soud na tomto místě považuje za vhodné nejprve upozornit na svoji ustálenou judikaturu ve vztahu k povaze projednávané věci, v níž Ústavní soud zastává názor, že vylučuje-li u tzv. bagatelních věcí (srovnej ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a tento názor není - v obecné rovině - v rozporu s y, bylo by nelogické připustit, aby přezkum takových rozhodnutí byl automaticky posunut do roviny ústavního soudnictví. Úspěšnost ústavní stížnosti podané v případech tzv. bagatelních věcí je v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu, která způsobila zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. Ústavní soud v této souvislosti již dříve uvedl, že tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, ale jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (viz blíže usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn.

, dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je při přezkumu ústavní stížnosti povinen zvažovat i faktické důsledky zásahu orgánu veřejné moci jak do práv stěžovatele, tak i dalších účastníků, resp. vedlejších účastníků pravomocně skončeného řízení. Jestliže pozitivem (v dané věci pro stěžovatelku) z případného zásahu Ústavního soudu může být (v konečném důsledku) přiznání relativně nepatrné finanční částky, je takové pozitivum mizivé v porovnání s jeho negativy, spočívajícími v neúměrném zatěžování orgánů veřejné moci a tím i prodlužování soudních a jiných právních řízení, ve vzniku vysokých nákladů, které je povinen nést stát či jiný subjekt.

V projednávané věci se stěžovatelka žalobou domáhala částky 1 012,- Kč s příslušenstvím. Ve smyslu výše uvedených kritérií jde o částku bagatelní. K tomu, aby Ústavní soud posoudil svůj vstup do řízení o bagatelní částku jako nezbytný, muselo by se ze strany rozhodujícího okresního soudu jednat o zcela mimořádně intenzivní zásah do práv stěžovatelky. Tak tomu ale v projednávané věci není.

Ústavní soud takové zásadní pochybení ostatně neshledal, oproti názoru stěžovatelky, ani ve vztahu k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Aniž by přistoupil k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, Ústavní soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, jakými úvahami se při hodnocení důkazů okresní soud řídil a proč se přiklonil ke zvolenému právnímu řešení projednávané věci. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je sice stručné, ale odpovídá svým obsahem ustanovení

Odkaz stěžovatelky na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2009

sp. zn.

je ve vtahu k projednávané věci nepřípadný, neboť důvodem vyhovění ústavní stížnosti bylo Ústavním soudem zjištěné porušení procesních práv stěžovatelky.

Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Stanislav Balík

předseda senátu