Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3659/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti PREFA MAJETKOVÁ a.s. se sídlem U Prefy 579, Rosice nad Labem, právně zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Na Zámecké 7, Praha 4 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2013 č. j. -571 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. června 2013 č. j. -491, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení , , , , a d (dále jen " "), , Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a a 95 odst. 1 y ČR, jakož i Dodatkového protokolu k Úmluvě, včetně Všeobecné deklarace lidských práv.

Porušení výše uvedených práv shledává stěžovatelka v odmítnutí její žaloby, kterou se proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových domáhala úhrady 702,97 miliónů Kč s příslušenstvím z důvodu neodstranění vad žaloby, podle pokynů obsažených v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2013 č. j. -462.

Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obou obecných soudů, že její žaloba ze dne 27. 8. 2008, doručená Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 1. 9. 2008 nemá náležitosti stanovené v ustanovení , resp. že je svým podáním ze dne 11. 4. 2013 ve smyslu výzvy soudu prvního stupně neodstranila. V odmítnutí své žaloby spatřuje stěžovatelka porušení svého práva "na sporné řízení vedené podle " a "práva na náhradu škody způsobené nezákonným soudním či správním rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem".

Jak se zjišťuje z připojených listin, Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl žalobu stěžovatelky v souladu s ustanovením věty první , z důvodu neodstranění vad žaloby podle pokynů soudu prvního stupně obsažených v jeho usnesení ze dne 29. 3. 2013 č. j. -462 ve stanovené lhůtě, takže v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.

Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a v podrobně rozvedeném odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení uvedl, že podání stěžovatelky jsou nejasná, její argumentace se týká merita soudního sporu, případně porušení procesního předpisu, aniž stěžovatelka bere v úvahu, že se takto formulované podání míjí s požadavky plynoucími z poučení soudu o vadách žaloby a způsobu jejich odstranění. I když se stěžovatelce dostalo ze strany soudu řádného poučení o tom, v čem je spatřována neurčitost její žaloby, jak je třeba provést její doplnění, přičemž byla poučena i o následcích nesplnění podmínek výzvy ve stanovené lhůtě, vady žaloby spočívající v její neurčitosti a nesrozumitelnosti neodstranila, zejména srozumitelným způsobem neindividualizovala skutek, v němž spatřuje nesprávný úřední postup státu a v příčinné souvislosti s ním rovněž jí údajně vzniklou škodu.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, jestli jsou naplněny předpoklady a podmínky meritorního projednání předmětné ústavní stížnosti a v této souvislosti se zejména zabýval posouzením přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva. Jinak řečeno, k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně práva efektivně vyčerpal. Nejde však jen o jejich formální uplatnění, ale je vždy nezbytné, aby o těchto prostředcích bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. Pokud tato podmínka před podáním ústavní stížnosti není splněna, jde ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") o nepřípustnou ústavní stížnost.

Před nabytím účinnosti (tedy před 1. 1. 2013) stěžovatel nebyl povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Bylo ponecháno jen na jeho rozhodnutí, jestli takový prostředek využije. Nabytím účinnosti bylo citované ustanovení změněno v tom smyslu, že s účinností od 1. 1. 2013 musí být před podáním ústavní stížnosti vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. Zůstává však zachována zásada, že pokud dojde k odmítnutí tohoto mimořádného opravného prostředku pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na uvážení příslušného soudu, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Možnost neodmítnout přijetí ústavní stížnosti z jednoho z důvodů uvedených v zůstala i po nabytí účinnosti nedotčena.

V projednávané věci je z poučení odvolacího soudu zřejmé, že stěžovatelka měla proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze možnost dovolání. Podle , ve znění novely provedené , je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Na rozdíl od předchozí právní úpravy přitom není podstatné, zda dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, nebo jinému rozhodnutí odvolacího soudu.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře považuje dovolání přípustné podle , ve znění novely provedené , za mimořádný opravný prostředek ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, jehož vyčerpání je, jak bylo uvedeno výše, podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je totiž uplatnitelná i jako dovolací důvod podle , ve znění , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tato její kvalifikace se přitom uplatní bez ohledu na to, jestli důvody pro závěr o porušení základního práva vycházejí ze zjištěných vad řízení, zahrnujících i případné vady týkající se provádění a hodnocení důkazů, jejichž důsledkem mohou být nesprávné skutkové závěry. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva (k tomu blíže usnesení ze dne 28. března 2013

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Protože stěžovatelka možnosti napadnout usnesení odvolacího soudu dovoláním nevyužila, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle jako nepřípustnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Radovan Suchánek

soudce zpravodaj