Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2887/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele P. S., právně zastoupeného advokátem JUDr. Josefem Weiglem, Jindřišská 20, Praha, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 2. 2013 č. j. -777 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013 sp. zn. , takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 20. 9. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal snížení výživného na jedno ze svých dětí, konkrétně J. S., a to z částky 4000,- Kč na 500,- Kč měsíčně. Důvodem pro tento postup byla radikální změna poměrů, spočívajících ve zvýšení příjmů matky dítěte, snížení příjmu otce nezletilého a zvýšení o další vyživovací povinnosti u stěžovatele - dítě a jeho neprovdaná matka A. D.

V průběhu soudního řízení vycházely obecné soudy z předpokladu, že stěžovatelův výdělek, kterého v současné době dosahuje, může být vyšší, a to až 26.000,- Kč hrubého. Soudy při svém rozhodování zcela pominuly obecně známou skutečnost, že v důsledku hospodářské krize nelze srovnávat potencionální příjmy stěžovatele v době hospodářského růstu a prosperity s jeho příjmy v době, kdy panuje celosvětová ekonomická krize, díky níž je enormní nárůst nezaměstnaných osob bez rozdílu vzdělání. Navíc stěžovatel je svým vzděláním zemědělský inženýr-zootechnik, což je v očích potencionálních zaměstnavatelů negativum. V řízení nebylo nijak prokázáno, ani zjišťováno, že by stěžovatel úmyslně odmítal nabízená místa, a že se tak dobrovolně vzdal možnosti dosahovat vyšších výdělků. Naopak podstoupil rekvalifikační kurz na vedení účetnictví a snaží se uchytit na trhu práce jako osoba samostatně výdělečně činná. Obecné soudy nezohlednily stěžovatelovo současné finanční zatížení, kdy má celkem pět vyživovacích povinností v celkové výši 12.000,- měsíčně. V době rozhodování odvolacího soudu měla matka nezletilého nové zaměstnání s příjmem 25.000,- Kč měsíčně hrubého. Soudy nezohlednily ani výrazně rozdílné majetkové poměry rodičů, kdy matka prodala nemovitost za 1.190.000,- Kč, vlastní nový automobil, má pouze jednu vyživovací povinnost, její měsíční výdaje na bydlení činí cca 4000,- Kč, když bydlí ve vlastním bytě 3+1, vlastní další byt v Praze, který pronajímá. Naopak příjmy stěžovatele jsou řádově do 10tis. měsíčně, má další 4 vyživovací povinnosti, musí ho často podporovat rodina, snaží se podnikat, aby zajistil alespoň nějaký příjem. Stěžovatelovy příjmy z podnikání jsou sice v současné době nízké, ale postupně se zvyšují. Za rok 2012 předpokládá stěžovatel příjem z podnikání cca 70.000,- Kč, když předchozí rok byl ve ztrátě 18tis. Soudy rovněž nezohlednily dobu, po kterou je nezletilý J. v péči otce, který se v té době o něj stará. Částka určená na výživné nezletilého J. je vůči ostatním jeho dětem téměř dvojnásobná a v porovnání s časem, který otec s nezletilým tráví a hradí v tuto dobu jeho výdaje, téměř trojnásobná. Soudy nepřistupovaly k rodičům při hodnocení jejich majetkových poměrů stejným způsobem. V případě matky vycházely z jejího skutečného příjmu, avšak v případě stěžovatele vytvořily teoretickou a nereálnou konstrukci, jakého výdělku podle jejich názoru měl stěžovatel dosahovat. I kdyby byla přijata konstrukce obecných soudů ohledně výdělkových možností obou rodičů, tak by po odečtu zákonných srážek byly takřka totožné. Otci by po uhrazení všech jeho závazků zbylo cca 7.000,- Kč, z nichž by musel uhradit veškeré své potřeby. Z výše uvedených důvodů tak rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení práva stěžovatele na jeho lidskou důstojnost, když mu jen na základě pouhé úvahy o tom, jakou pracovní pozici a jaký příjem by mohl stěžovatel zastávat, bylo vyměřeno výživné v likvidační výši, neboť ze svého stávajícího příjmu cca 10tis. čistého měsíčně má v součtu vyživovací povinnost v celkové výši 11.800,- Kč. Takovou vyživovací povinnost stěžovatel objektivně plnit nemůže a obecné soudy jej tak vystavily nebezpečí trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy. Závěrem stěžovatel odkázal na obdobný případ evidovaný Ústavním soudem pod

sp. zn.

.

III.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů.

V projednávaném případě jde především o zhodnocení majetkových poměrů stěžovatele, a to s přihlédnutím ke změnám, které u něj nastaly poté, co přišel o zaměstnání. Obecné soudy při posuzování příjmů otce nevyšly pouze ze stěžovatelem vykázaného příjmu, ale též z jeho potencionálního příjmu, kterého by mohl dosahovat za předpokladu využití svých znalostí a schopností. Soudy v tomto vyšly z příjmu 26.000,- Kč hrubého. Tato suma se Ústavnímu soudu nejeví jako neadekvátní, a to právě s přihlédnutím k dosaženému vzdělání stěžovatele a jeho předchozí pracovní pozici. Poukazuje-li stěžovatel v souvislosti s výší svého příjmu na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, nutno podotknout, že závěry tam obsažené nelze paušalizovat, ale je nutno přihlédnout vždy ke konkrétní osobě povinného a konkrétním okolnostem případu. Nelze zpochybnit, že ČR se v minulých letech dostala do recese, což mělo nepochybně vliv i na růst nezaměstnanosti, nicméně stěžovatel nepatří díky svému věku a vzdělání do tzv. rizikové skupiny nezaměstnaných. Navíc nemá trvalé bydliště v některém z - hlediska zaměstnanosti- rizikových krajů ČR. Krom toho nelze dát stěžovateli za pravdu v tom smyslu, že by obecné soudy v minulosti nezohlednily, že u něj došlo ke změně příjmových poměrů. Z vyžádaného soudního spisu a ostatně i tvrzení samotného stěžovatele vyplývá, že v minulosti platil na výživu nezletilého až 10tis. Kč měsíčně, načež došlo rozhodnutím soudu k jeho snížení, až na nyní sporné 4tis. Kč. Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud stěžovatelovu argumentaci za ryze účelovou.

Namítá-li stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces, nutno konstatovat, že podle d se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu