Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3194/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Václavíka, zastoupeného Ing. Mgr. Petrou Fifkovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 17, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -142 ze dne 8. 6. 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -132 ze dne 7. 9. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na přístup k soudu, plynoucím z d.

2. Napadeným usnesením městský soud zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku za odvolání ve výši 200.670 Kč. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel má dle vlastního prohlášení úspory ve výši 200.000 Kč, obchodní podíly v několika společnostech, cenné papíry, příjmy ze svého podnikání a jeho manželka vlastní nemovitosti. Zároveň soud poukázal na to, že stěžovatel zatajil některé podstatné skutečnosti o svých majetkových poměrech.

3. Napadeným usnesením vrchní soud rozhodnutí soudu první instance potvrdil, neboť ho shledal správným. V odůvodnění mimo jiné uvedl:

"Dále nelze přehlédnout, že žalovaný jako žadatel o osvobození od soudního poplatku, je podnikatelem. Je třeba proto přihlížet i k té zásadní skutečnosti, že případný neúspěch v jeho podnikání nelze bez dalšího přenášet na ostatní daňové poplatníky přispívající do státního rozpočtu. Právní úprava zásadně nevylučuje podnikatele z možnosti přiznat osvobození od soudního poplatku. Podnikatele však nelze podrobit stejnému měřítku jako sociálně slabé občany, kteří nemají žádnou rozumnou možnost opatřit si prostředky na zaplacení poplatku. Osvobození je na místě v případě situace zcela nepředvídané, nezávislé na charakteru či úspěšnosti podnikání, jako jsou kupř. živelní pohromy apod. Takové okolnosti však v projednávaném případě nevznikly a nejsou ani předmětem argumentace odvolatele."

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti s rozhodnutí obecných soudů nesouhlasí a namítá, že mu v důsledku brání v podání odvolání, protože jeho majetkové poměry mu nedovolují zaplatit soudní poplatek. Dále uvádí, že odůvodnění vrchního soudu je diskriminační vůči podnikatelům.

II. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace podústavního práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2013 a nález

sp. zn.

ze dne 22. 8. 2013, bod 16).

7. V dané věci Ústavní soud poznamenává, že obecné soudy pečlivě hodnotily aktuální majetkové poměry stěžovatele, svá rozhodnutí detailně odůvodnily a vypořádaly se s námitkami stěžovatele. Jejich rozhodnutí tedy nelze považovat za svévolná, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Zároveň nejde o porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, jestliže soudy sice zmínily skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem, svá rozhodnutí však odůvodnily dalšími věcnými argumenty. Tato skutečnost je totiž zjevně relevantní pro posouzení splnění podmínek , protože se týká poměrů účastníka (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2013).

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu

II. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace podústavního práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2013 a nález

sp. zn.

ze dne 22. 8. 2013, bod 16).

7. V dané věci Ústavní soud poznamenává, že obecné soudy pečlivě hodnotily aktuální majetkové poměry stěžovatele, svá rozhodnutí detailně odůvodnily a vypořádaly se s námitkami stěžovatele. Jejich rozhodnutí tedy nelze považovat za svévolná, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Zároveň nejde o porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, jestliže soudy sice zmínily skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem, svá rozhodnutí však odůvodnily dalšími věcnými argumenty. Tato skutečnost je totiž zjevně relevantní pro posouzení splnění podmínek , protože se týká poměrů účastníka (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 11. 2013).

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu