Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3369/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Gerapa Plus, s. r. o., se sídlem Sopotnice 76, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem, se sídlem Barcalova 2, Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -106 ze dne 5. 6. 2012 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. -66 ze dne 5. 10. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem činit, co není zákonem zakázáno, plynoucím z d (dále jen "")

2. Napadeným rozsudkem okresní soud přikázal stěžovatelce, jako žalované, zaplatit žalobci 17.461 Kč s úroky z prodlení. Tato částka představovala vrácení kupní ceny za zboží dodané stěžovatelkou, protože žalobce od kupní smlouvy platně odstoupil. Důvodem byly vady zboží, které stěžovatelka v zákonné lhůtě od reklamace neodstranila. Přitom soud neuznal argument stěžovatelky, že žalobce nesplnil její obchodní podmínky, protože zboží nezkontroloval ihned při jeho převzetí od přepravce, a pokud tak neučinil, nemůže být brán na pozdější reklamace zřetel.

3. Napadeným rozsudkem krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, i když shledal, že jeho odůvodnění bylo nedostatečné. Uvedl, že ujednání obchodních podmínek stěžovatelky o ztrátě práva reklamace je neplatné pro rozpor s a , které provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, a zakazují ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, která vylučují nebo omezují práva kupujícího při uplatnění odpovědnosti za vady.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí a namítá, že předmětné ustanovení obchodních podmínek není ujednáním, které by bylo v rozporu se zákonem. Důsledkem ujednání o povinnosti rozbalit zboží přímo při převzetí od přepravce není zánik nebo omezení práva z odpovědnosti za vady prodávané věci a toto ujednání tedy nemůže být neplatné pro takový důsledek. Účastníci měli proto právo takové ujednání učinit. Činit, co není zákonem zakázáno, je základním právem zaručeným d, které obecné soudy napadenými rozsudky porušily.

II. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná, že z y vyplývá subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Porušení tohoto práva se proto orgán státní moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem norem jednoduchého práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat [nález

sp. zn.

ze dne 13. 4. 2004 (N 54/33 SbNU 55)]. Zároveň však Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

7. V nyní projednávané věci obecné soudy dospěly k názoru, že předmětné ustanovení obchodních podmínek stěžovatelky bylo neplatné pro rozpor s a , které chrání kupujícího spotřebitele. I když rozhodnutí okresního soudu lze vytknout nedostatečnost odůvodnění, tato vada řízení byla napravena odvolacím soudem. Krajský soud srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, proč se stěžovatelka nemůže bránit žalobě odkazem na předmětné ustanovení svých obchodních podmínek. V tomto výkladu nelze spatřovat ani svévoli, ani extrémní rozpor s principy spravedlnosti. Ústavní soud aplikaci zmíněných ustanovení v dané věci považuje za legitimní a přiměřené omezení smluvní vůle stran, pokud lze vůbec o společné vůli obou smluvních stran v této věci mluvit, když dané ujednání bylo součástí všeobecných obchodních podmínek stěžovatelky.

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu