Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3452/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ruslany Míkové, zastoupené JUDr. Ludmilou Lejnarovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Růženínská 904, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2013, č.j. -178, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č.j. -195, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byla dne 13. 11. 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti shora uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované d.

II.

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Podle ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

5. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2013, č.j. -178, bylo rozhodnuto o žalobě vedlejšího účastníka o zaplacení 6.000,- Kč s příslušenstvím a dále o náhradě nákladů řízení. Jednalo se tedy o rozhodnutí v tzv. bagatelní věci, proti němuž není v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), odvolání přípustné, o čemž byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí soudem prvního stupně správně poučena. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí tak stěžovatelce počala plynout okamžikem jeho doručení její právní zástupkyni (tj. dne 23. 8. 2013) a marně uplynula dne 23. 10. 2013.

6. Vzhledem k právě uvedenému tak nelze než konstatovat, že ústavní stížnost je v části, v níž směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 8. 2013, č.j. -178, opožděným návrhem ve smyslu ve spojení s téhož zákona. Na této skutečnosti nic nemění, že stěžovatelka napadla výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které však bylo jako nepřípustné odmítnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č.j. -195, jež bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 3. 10. 2013.

III.

7. Po prostudování ústavní stížnosti, jakož i jí napadených rozhodnutí, pak Ústavní soud dospěl k závěru, že ve zbývající části, tj. v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č.j. -195, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněným návrhem ve smyslu ustanovení .

8. Napadeným usnesením odvolacího soudu bylo jako nepřípustné odmítnuto odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně a dále rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka pak ve vztahu k tomuto rozhodnutí odvolacího soudu ničeho nenamítá, když naopak sama ve své stížnosti uvádí, že ve věci bylo rozhodováno o zaplacení částky 6.000,- Kč s příslušenstvím, a jednalo se tedy o tzv. bagatelní spor, kde není žalovanému dána možnost podat proti rozsudku odvolání či se bránit jiným opravným prostředkem. Rovněž Ústavní soud po prostudování rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru o jeho věcné správnosti, přičemž neshledal nic, co by bylo způsobilé porušit ústavně garantovaná práva stěžovatelky. Z ústavní stížnosti se naopak podává, že stěžovatelka napadá toto rozhodnutí pouze proto, aby odůvodnila zachování lhůty k podání ústavní stížnosti i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně, což však Ústavní soud nemůže akceptovat.

IV.

9. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání z části dle ustanovení jako návrh opožděný a z části dle téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda II. senátu Ústavního soudu