Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2893/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ASPET-INVEST, s. r. o., IČ: 26860848, se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava-Poruba, zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava, proti výroku I. bodu b) a proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2013, č. j. -385, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 9. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení výroku I. bodu b) a výroku II. výše uvedeného rozsudku. Tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované a d.

Výrokem I. v bodě b) byl změněn výrok II. rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 4. 2009, č. j. -258, tak, že žalobce je povinen stěžovateli nahradit náklady řízení ve výši 20 000,- Kč. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit stěžovateli náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 20 000,- Kč.

Ústavní stížnost není přípustná.

Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity vyjádřeném v ustanovení , je nutno setrvat na závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. To od. 1. 1. 2013 platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Podle ve znění od 1. 1. 2013 platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z uvedeného je zřejmé, že přípustnost dovolání se již netýká pouze rozhodnutí ve věci samé, nýbrž všech rozhodnutí, kterými se řízení končí, vyjma věcí specifikovaných v . Mezi výroky, které mohou být samostatně napadeny dovoláním, se tak nově řadí i výroky o nákladech řízení. Tento závěr vyplývá i z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, který mimo jiné uvedl, že "podmínka, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí( ), je v dané věci splněna. Tento předpoklad již nezahrnuje požadavek, aby šlo o rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé (srov. i výše citovanou důvodovou zprávu), takže za podmínek uvedených v ustanovení je dovolání přípustné (s přihlédnutím k omezením dle ) též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí" (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013,sp. zn. ).

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je navíc jednoznačně zřejmé, že stěžovatel byl o přípustnosti dovolání poučen. O správnosti tohoto poučení nelze pochybovat.

V souvislosti s výše uvedeným je nutno současně aplikovat rovněž ustanovení

, podle nějž platí, že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V nyní souzené věci bylo samostatnými výroky na náhradě nákladů řízení sice přiznáno vždy po 20 000,- Kč, nicméně sám Krajský soud v Brně v odůvodnění rozsudku uvedl, že aplikoval a náklady řízení nepřiznal v plné výši. Podle sdělení stěžovatele jako žalovaného ze dne 12. 5. 2013, které současně tvoří přílohu ústavní stížnosti, je zřejmé, že soud rozhodoval o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve výši nejméně 92 079, 20,- Kč, resp. o nákladech odvolacího a dovolacího řízení ve výši nejméně 51 838,- Kč. Oběma výroky tak bylo rozhodnuto o částce převyšující 50 000,- Kč.

Stěžovatel tedy na základě výše uvedeného disponoval procesním prostředkem, na jehož základě mohl nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu o přiznání náhrady pouze části nákladů řízení byl v souladu se zákonem, resp. s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba dovolání považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2013

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj