Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1803/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Wolfganga Löffelmanna, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Broumem, advokátem se sídlem Lázeňská 15, 405 01 Děčín II, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2013, č. j. -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tím, že se jím cítí být dotčen na svých ústavně garantovaných právech. Namítá porušení , odst. 3 d a . odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je toho názoru, že v jeho případě bylo porušeno právo na spravedlivý proces, resp. právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Ústavní stížností napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil stěžovateli, jakožto žalobci, nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Podstatou prvostupňového řízení byla žaloba stěžovatele na zaplacení částky 50 000,- Kč s příslušenstvím, která představovala nevrácenou část půjčky, jež poskytl žalované. Soud prvního stupně tuto žalobu zamítl.

II.

Poté, co odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, podává stěžovatel, jakožto žalobce, v zákonné lhůtě ústavní stížnost. Spatřuje extrémní rozpory při hodnocení důkazů obecnými soudy, domnívá se, že okresní soud nedodržel při svém rozhodování zásadu rovnosti stran a že obecné soudy porušily zásadu volného hodnocení důkazů.

Brojí proti nestandardnímu postupu okresního soudu, spočívajícímu v tom, že podal návrh na vydání platebního rozkazu, který však nikdy nebyl vydán a bylo nařízeno soudní jednání. Žalovaná však přesto podala odpor proti platebnímu rozkazu. Namítá, že tento opravný prostředek žalované, jakož i písemné vyjádření žalované k žalobě, mu nebyl nikdy doručen. Poukazuje též na to, že v rámci řízení před prvostupňovým soudem nebyl vyslechnut ani on, ani žalovaná a nebylo mu tedy umožněno klást žalované otázky. Uvádí též rozpory ve výpovědích vyslechnutých svědků, které jsou osobními přáteli žalované.

Odůvodnění odvolacího soudu, týkající se hodnocení svědeckých výpovědí a jiných důkazních prostředků, vyvolává podle stěžovatele pochybnost, zda odvolací soud postupoval podle ustanovení .

III.

Ústavní soud poté, co shledal ústavní stížnost přípustnou a bez formálních vad, dospěl k závěru o její zjevné neopodstatněnosti.

Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle y.

Ústavní soud tedy nemůže nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994, N 5/1 SbNU 41 (45-46)]. Je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377).

Stěžovatel musí tedy tvrdit existenci ústavněprávní relevantní újmy, jež nastala v jeho právní sféře na základě rozhodnutí obecného soudu.

V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná.

K věcnému přezkumu ústavní stížnosti Ústavní soud podotýká, že je v souladu se svou rozhodovací praxí vázán petitem ústavní stížnosti (iudex ne eat ultra petitum). Petit posuzované ústavní stížnosti směřuje pouze proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakožto soudu odvolacího, čímž stěžovatel jednoznačně vymezil rámec přezkumné činnosti Ústavního soudu, i přesto, že v odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel vytýká pochybení i v rámci řízení před soudem prvního stupně. Tím se však Ústavní soud nemohl věcně zabývat.

V souladu s výše uvedeným Ústavní soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2013, č. j. -70, a uzavírá, že v postupu odvolacího soudu neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele. Závěry odvolacího soudu netrpí žádnými náznaky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Běžné podústavní právo bylo v daném případě aplikováno ústavně konformním způsobem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá skutečnosti, které uváděl již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a s nimiž se odvolací soud náležitě vypořádal. Odvolací soud na návrh stěžovatele opětovně provedl dokazování výslechy svědků, kteří byli přítomni hotovostnímu předání částky 50 000,- Kč stěžovateli, tyto důkazy velmi pečlivě vyhodnotil zcela v souladu s , upravujícím zásadu volného hodnocení důkazů, podrobně vysvětlil, proč považoval výpovědi těchto svědků za věrohodné a rovněž se vypořádal i s drobnými rozpory v jejich výpovědích (viz podrobně strany 4 a 5 rozsudku). Stejně precizním způsobem postupoval i pokud jde o důkaz provedený e-mailovými zprávami mezi žalovanou a zástupcem žalobce.

Ústavní soud rovněž sdílí argumentaci odvolacího soudu, kterou se vypořádal s námitkami stěžovatele (žalobce), týkajícími se vydání platebního rozkazu, jakož i neprovedení výslechu účastníků či povinnosti doručovat vyjádření účastníků k žalobě protistraně. Ani v tomto procesním postupu odvolacího soudu neshledal Ústavní soud nic protiústavního.

Odvolací soud náležitě zjistil skutkový stav, když tento vyplývá z provedeného dokazování. Právní posouzení pak vychází ze skutkových závěrů. Krajský soud podrobně rozvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které právní normy aplikoval. Pro stručnost Ústavní soud odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, s nímž se plně ztotožňuje.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele, když soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté y, byla ústavní stížnost stěžovatele podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2013

Ludvík David, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu