Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3171/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatele Lukáše Vodičky, zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Resslova 1253a, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -44 ze dne 27. 7. 2011 a o návrhu na zrušení ustanovení a , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen " ") č. j. -44 ze dne 27. 7. 2011, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice - Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové o zaplacení částky 9.900,- Kč s příslušenstvím, představující tvrzený nedoplatek mzdy za měsíc leden 2011.

v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stěžovateli byl vyplacen plat ve výši stanovené platným zněním , o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a proto jeho nárok na plat za měsíc leden zanikl. Ke stěžovatelem namítané protiústavnosti ustanovení a odkázal na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu

sp. zn.

ze dne 28. 6. 2011.

Stěžovatel napadl předmětný rozsudek okresního soudu ústavní stížností, v níž namítal, že došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jelikož se v rámci posuzování ústavnosti ustanovení a neobrátil na Ústavní soud postupem dle y, jak stěžovatel navrhoval, a toto své rozhodnutí nijak neodůvodnil. K věci samé stěžovatel uvedl, že bylo neoprávněně zasaženo do jeho práva na ochranu legitimního očekávání, a to opakovanými legislativními zásahy do způsobu výpočtu platu státního zástupce, jež vykazovaly natolik výrazné znaky svévole, že se svou intenzitou ocitly v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že žalovaný nárok mu byl odepřen na základě protiústavního ustanovení zákona, čímž bylo porušeno jak jeho subjektivní právo na nerušený výkon veřejné funkce a ochrany majetku, tak i princip nezávislosti státních zástupců. Stěžovatel popsal vývoj právní úpravy upravující plat státního zástupce a důvody přijetí , kterým byl novelizován, a odkázal na nález Ústavního soudu

ze dne 7. 9. 2010 ve věci platů soudců, s tím, že ve vztahu k principům výkonu funkce státního zástupce lze dojít ke stejným závěrům. Stěžovatel konstatoval, že role soudce a státního zástupce je sice v mnoha aspektech odlišná, nicméně obsahově shodný princip nezávislosti a politické neutrality státního zastupitelství lze vyvodit z a z y ČR. Stěžovatel uvedl, že neexistovaly věcné důvody pro snížení platů státních zástupců a že státní zástupce je na svém platu závislý. Důvody snížení platů státních zástupců pak ze strany politické reprezentace vnímal jako zásah vykazující znaky libovůle.

Z důvodů výše vyložených stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud ustanovení a , jakož i napadený rozsudek okresního soudu, zrušil. Vědom si probíhajícího řízení o přezkumu ústavnosti napadených ustanovení (řízení vedené pod

sp. zn.

) stěžovatel požádal, aby mu bylo ve věci přiznáno postavení vedlejšího účastníka ve smyslu .

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k jejímu projednání.

Z hlediska posouzení důvodnosti ústavní stížnosti byla klíčová otázka, zda jsou ustanovení a souladná s ústavním pořádkem České republiky. Jelikož tato otázka již byla zodpovězena usnesením pléna Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 13. 8. 2013, jímž byl návrh na zrušení citovaných ustanovení odmítnut jako zjevně neopodstatněný, nelze ani v případě stěžovatele, jehož ústavní stížnost se opírala výlučně o tvrzenou protiústavnost aplikovaného předpisu, dospět k jinému závěru, než že k porušení jeho ústavně zaručených práv nedošlo.

Ústavní soud v nyní projednávané věci nepostupoval dle , neboť ve věci

sp. zn.

se (vzhledem k tomu, že návrh byl shledán zjevně neopodstatněným) nekonalo ústní jednání a nebyla žádána vyjádření účastníků řízení; účast stěžovatele na tomto řízení by tedy byla čistě formální bez možnosti jeho výsledek jakkoliv ovlivnit. Námitky stěžovatele se totiž shodovaly s těmi, které již byly ve věci

sp. zn.

navrhovatelem uplatněny.

Z důvodů výše vyložených Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele, jakož i s ní spojený návrh na zrušení ustanovení právního předpisu, odmítnout dle a b) .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu