Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3266/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Jiřího Štěpánka, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře, Chrudim, Rooseveltova 335, směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2013, č.j. -26, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, v němž brojil proti shora napadenému usnesení Nejvyššího soudu, v němž shledal zkrácení v právu prezidenta vyhlásit amnestii a tím realizovat princip dělby moci, což v důsledku toho vedlo k porušení právní jistoty, vzešlé napadeným rozhodnutím zrušených rozhodnutí v jeho trestní věci.

Řízení ve věci navrhovatele bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2013, sp. zn. , zastaveno a navrhovatel byl propuštěn z vazby. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2013, sp. zn. , byla zamítnuta stížnost státního zástupce. Napadeným usnesením Nejvyšší soud, k dovolání nejvyššího státního zástupce, rozhodl tak, že citovaná usnesení Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové zrušil; podle § 265k odstavce 2 trestního řádu se zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a současně Nejvyšší soud přikázal, podle § 265l odstavce 1 trestního řádu, Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

V projednávaném případě došlo, v důsledku opravného prostředku státního zástupce, k vrácení věci k dalšímu projednání před nalézacím soudem, přičemž s daným usnesením navrhovatel nesouhlasí. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku na vyčerpání všech předchozích procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje [( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "")], a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Podmínka uvedená v ustanovení odstavce 1 , tedy vyžaduje před podáním ústavní stížnosti využití všech možností, které mohou vést k požadované nápravě, a které zákony k ochraně práva poskytují ( ). Výjimkou je návrh na obnovu řízení a mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (, věta za středníkem, ).

Jinými slovy stručně řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do ukončení řízení, průběžnou kontrolu danou trestním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Východiskem pro tyto závěry je y, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Teprve v případě, kdy poté bude mít za to, že v jeho věci došlo k porušení jeho zaručených práv, bude, v souladu s principem subsidiarity, povolán Ústavní soud k rozhodování o jeho návrhu. Do té doby však není pro zásah Ústavního soudu prostor.

Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud posoudil návrh jako nepřípustný podle ustanovení odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením odstavcem 1 .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka