Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1541/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce Jaroslava Fenyka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) V. Š., zastoupeného Mgr. Stellou Holešovou, advokátkou, AK se sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2, 2) nezl. K. Š., zastoupené otcem V. Š., 3) M. Š. a 4) Z. G., obou zastoupených Mgr. Alenou Hájkovou, advokátkou, AK se sídlem Kafkova 16, 160 00 Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2013 č. j. -84 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 10. 2012 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , , , d (dále jen " "), porušení , y a porušení , , , č. 9 odst. 3, a Úmluvy o právech dítěte domáhali zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž byl nezletilé K. Š. ustanoven opatrovník v řízení vedeném u Okresního soudu Praha- západ.

Ze spisu Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatelé podali k Okresnímu soudu Praha-západ návrh na úpravu styku nezletilé s širší rodinou ze strany otce. Okresní soud usnesením ze dne 21. 6. 2012 č. j. -9 vyslovil svoji místní nepříslušnost a konstatoval, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8 jako soudu místně příslušnému. Stěžovatelé se proti tomuto rozhodnutí odvolali, a protože nezletilá nebyla plně procesně způsobilá a zákonní zástupci byli rovněž účastníky řízení, ustavil jí okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením opatrovníka - Úřad městské části Praha 8 - k zastupování v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. . I proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé odvolali s rozvedením důvodů, proč nepovažují ustanoveného opatrovníka za osobu vhodnou k zastupování nezletilé. Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka nezletilé potvrdil ústavní stížností napadeným usnesením. Odvolací soud zdůraznil nezbytnost zastoupení nezletilé a ustanovení opatrovníka odůvodnil poukazem na příslušná ustanovení , o sociálně-právní ochraně dětí a , evidenci obyvatel a rodných číslech. Následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2013 č. j. -99 potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2012 o tom, že soudem místně příslušným k řízení o podaném návrhu na úpravu styku s nezletilou je Obvodní soud pro Prahu 8.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítli, že se odvolací soud nikterak nevypořádal s jejich námitkami vůči koliznímu opatrovníkovi, neprovedl důkazy, které navrhli k prokázání svých tvrzení, a svůj postup ani nevysvětlil. Stěžovatelé zopakovali, že označený opatrovník nikdy v žádném řízení nepodal za nezletilou ani jeden opravný prostředek a po celou dobu mařil její práva s úmyslem zamezit úspěšnému podání ústavních stížností nezletilou, poukázali též na kolizi zájmů, neboť proti opatrovníkovi podali žalobu o náhradu škody a žalobu na ochranu osobnosti.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému projednání ústavní stížnosti, vždy zkoumá, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Pokud jde o nezletilou stěžovatelku, byla spolu s otcem, matkou, M. Š. a Z. G. účastníkem řízení o úpravu výchovy zahájeného u Okresního soudu Praha-západ. Ústavní soud ze spisu tohoto soudu zjistil, že stěžovatelka v zastoupení ustanoveným opatrovníkem nepodala odvolání proti usnesení okresního soudu ze dne 1. 10. 2012, což ve smyslu ustanovení znamená, že nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní soud proto ústavní stížnost v této části odmítl jako nepřípustnou. S ohledem na zjištěnou nezpůsobilost ústavní stížnosti založit věcný přezkum napadených rozhodnutí, považoval Ústavní soud za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilé pro řízení o projednávané ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost stěžovatelů ad 1), 3) a 4) byla podána včas oprávněnými navrhovateli a po odstranění formálních vad též řádně právně zastoupenými; ústavní stížnost je přípustná, neboť označení stěžovatelé podali proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, tj. vyčerpali procesní prostředek, který jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod těchto stěžovatelů Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud předesílá, že svůj přezkum zaměřuje především na konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí obecných soudů, tj. v situaci, kdy ochranu ústavně zaručených práv či svobod jednotlivce již nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Pokud z tohoto pravidla připouští jisté výjimky i ve prospěch nemeritorních rozhodnutí, činí tak tehdy, lze-li námitku porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezit jen na příslušné stádium řízení bez možnosti efektivního uplatnění v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím); zároveň musí být napadené rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod jednotlivce.

V posuzovaném případě má Ústavní soud za to, že k zásahu do práv stěžovatelů, který by byl konečný a nezvratný, nedošlo. Napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému účastníku řízení v situaci, kdy Okresní soud Praha-západ rozhodoval o své místní příslušnosti. Jde tedy o rozhodnutí nemeritorní, na která Ústavní soud neklade zcela shodné požadavky jako na odůvodnění konečných soudních rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska kautel spravedlivého procesu lze připustit poměrnou strohost odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť Okresní soud Praha-západ se omezil na konstatování zákonného důvodu pro ustanovení opatrovníka, Krajský soud v Praze v podstatě učinil totéž s odkazem na ustanovení zákona o rodině, zákona o sociálně právní ochraně dětí a zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech, aniž by se vyjádřil k dalším odvolacím námitkám a důkazním návrhům stěžovatelů. Ústavní soud však přihlédl k poměrně jasné procesní situaci, ve které byla předmětná rozhodnutí přijata a vzal rovněž v úvahu, že zastoupení nezletilé bylo limitováno - opatrovník byl nezletilé ustanoven pouze pro účely odvolacího řízení o místní příslušnosti Okresního soudu Praha-západ. Po zjištění, že napadená rozhodnutí obecných soudů nebyla poznamenána zjevným, resp. extrémním vybočením ze zákonných zásad, Ústavní soud je respektoval.

Ústavní soud nepřisvědčil ani namítanému porušení a y. Ustanovení opatrovníka nezletilému dítěti v souladu se zákonnými pravidly v řízení o místní příslušnosti soudu nehodnotil jako neoprávněné zasahování do soukromého a rodinného života, stejně jako do práv rodičů na péči o děti a jejich výchovu, neboť procesním rozhodnutím tohoto typu nedochází k omezení rodičovských či rodinných práv. Stejný závěr dopadá i na tvrzené porušení y (právo na zákonného soudce), neboť Ústavní soud shodně s Krajským soudem v Praze sdílí názor, že rozhodnutí o ustanovení opatrovníka pro zastoupení nezletilé v odvolacím řízení nemohl vydat jiný soud než ten, kterému byl adresován návrh na zahájení řízení, byť měl za to, že není soudem místně příslušným; rozhodnutí o místní (ne)příslušnosti Okresního soudu Praha-západ nebyla ústavní stížností napadena.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako nepřípustnou podle ustanovení , zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2013

Stanislav Balík

předseda senátu