Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2193/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jana Kubáně, zastoupeného Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem Svornosti 2, Havířov-Město, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2013 č. j. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d (dále jen " "), domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto o změně nákladového výroku usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. .

Shora uvedeným usnesením okresního soudu bylo rozhodováno ve věci návrhu oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z příjmu stěžovatele, a to pro vymožení dlužného výživného v částce 4 000 Kč a dále pro v budoucnu splatné výživné v částce 3 750 Kč. Napadeným rozhodnutím krajského soudu byla povinnost stěžovatele zaplatit náhradu nákladů řízení snížena o polovinu - tj. na částku 12 450 Kč.

Stěžovatel nesouhlasí s výší nákladů řízení, k nimž byl rozhodnutím krajského soudu zavázán, a rozhodnutí soudu považuje za nespravedlivé. Namítá, že výše stanovené náhrady výdajů oprávněné na spor je zcela nepřiměřená výši skutečně dlužné částky, pro kterou měla oprávněná důvod přistoupit k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; výše stanovené náhrady nákladů nemohla odpovídat skutečným výdajům oprávněné na právní zastoupení v řízení; podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ze strany oprávněné je nutno považovat s ohledem na okolnosti případu za nemravné a šikanózní výkon práva. Oprávněná totiž i přes žádost stěžovatele neposkytovala stěžovateli dostatečnou součinnost k tomu, aby prokázala, že její nárok na plnění v budoucnu je stále legitimní, tj. zda vyživovací povinnost trvá (nepředložila mu doklad o studiu).

Stěžovatel má za to, že bylo namístě náhradu nákladů řízení prostřednictvím aplikace ustanovení a ustanovení oprávněné nepřiznat zcela. Snížení náhrady požadované oprávněnou z částky 24 900 Kč na částku 12 450 Kč považuje za naprosto nedostatečné, neboť dostatečným způsobem nezohledňuje "neslušnost" v jednání oprávněné.

Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ , 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")] a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení .

Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Podle ustanovení usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zásadně intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před civilními, trestními a správními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k vážnému porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo. Důvody pro takový postup však v dané věci neshledal.

Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí dostatečně ozřejmil, z jakých důvodů aplikoval ustanovení a změnil ve prospěch stěžovatele výrok o nákladech řízení. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že právě k okolnostem zvláštního zřetele hodným, uváděným stěžovatelem v ústavní stížnosti, přihlédl. Řádně odůvodněný závěr krajského soudu, který je výrazem nezávislosti soudní moci a z hlediska ústavnosti mu není co vytknout, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat.

Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté y a jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu