Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3217/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů V. Z. a M. N., zastoupených Tomášem Máchou, advokátem, se sídlem AK Blanická 25, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu Praha sp. zn. [správně sp. zn. ] ze dne 27. února 2013, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ sp. zn. ze dne 19. 11. 2012 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -27 ze dne 24. 7. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 21. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno zejména jejich právo na soudní a jinou ochranu ve smyslu y, ve smyslu d (dále jen " ") a ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ze samotné ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že stěžovatelé byli v záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu uznáni vinnými ze zločinu vydírání, za což jim byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 28 měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 36 měsíců (to v případě stěžovatele Z.), respektive trest odnětí svobody v délce trvání 34 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 40 měsíců (to v případě stěžovatele N.). Stěžovatelé v ústavní stížnosti v obecné rovině především namítají, že soudy všech stupňů rozhodovaly zcela jednostranně, když jednoznačně vycházely z tvrzení poškozených. Nevzaly však v úvahu, že sami poškození se dopouštěli podle stěžovatelů podvodného jednání. Nadto u jedné z poškozených došlo k tomu, že se vyhýbala hlavnímu líčení, proto byla u hlavního líčení toliko přečtena její výpověď z přípravného řízení trestního.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

K obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud toliko dodává, že argumentace tam uvedená je velmi, velmi obecná, až pomíjí základní okolnosti vztahující se k případu. Poškození skutečně, jak stěžovatelé správně uvádí, jednali v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení, z čehož pro ně mohou vyplynout důsledky občanskoprávního i trestněprávního charakteru. O to více se jimi vylíčená verze skutkového stavu jeví věrohodnější, neboť takto se někteří z nich sami a před soudem doznali, že jednali v rozporu se svými závazky. Nadto okolnost, že stěžovatelé nutili poškozené akceptovat směnečné dlužnictví odpovídající hypotetické škodě v řádech milionů korun (sic!) s tím, že se až dodatečně zjistí skutečná škoda, je jen těžko uchopitelná; stěžovatelé přitom k takovýmto praktikám vystavovali i ty své spolupracovníky, kteří v předmětné době studovali gymnázium.

Jestliže stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že u jedné z poškozených byla u hlavního líčení použita její výpověď z přípravného řízení, tak se tak dělo v souladu s příslušnými předpisy a žádná práva stěžovatelů tím porušena nebyla; ostatně stěžovatelé sami opak v ničem konkrétním ani nenaznačují.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu