Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2833/13

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů: 1) Eva Gretta Cooper, 2) Margita Valešová, 3) Jaroslav Valeš, 4) Margita Kocourková, 5) Antonín Proksch, 6) Věra Nováková, 7) Pavel Novák, 8) Jiří Novák, 9) Jiří Valeš, zastoupených JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou Advokátní kanceláře Klára Samková, s. r. o., se sídlem Španělská 6, Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013 č. j. -313, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2012 č. j. -255 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2011 č. j. -209, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 17. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena, později doplněná, ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v zejména v y, v , v , v , 2 a odst. 3, v d (dále jen "") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelé - zjednodušeně řečeno - domáhali přiznání náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (průtahy v dědickém řízení). Řízení podle stěžovatelů trvalo více než 60 let, od roku 1949 minimálně do roku 2010. Přitom předmětem dodatečného projednání dědictví, zahájeného v roce 2002 byl podle stěžovatelů majetek snadno zjistitelný už po smrti právní předchůdkyně stěžovatelů v roce 1949. Skutečnost, že tento majetek nebyl zjištěn již tehdy, považují stěžovatelé za neodpustitelnou liknavost státu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že vůdčí myšlenka žalobního a nyní stížnostního žádání stěžovatelů je postavena na tezi, že je-li při dodatečném projednání dědictví vycházeno z předpisů ve znění účinném do 31. 12. 1950, jedná se o jedno kontinuální řízení. Už jen toto východisko stěžovatelů je ovšem nesprávné. Přitom další aspekty právě projednávané věci týkající se například promlčení nároku stěžovatelů či otázky, zda lze okolnost, že v roce 1949 nebyl zcela dohledán majetek právní předchůdkyně stěžovatelů, považovat za pochybení státu, jsou v ústavní stížností napadených rozhodnutích zcela adekvátně vysvětleny.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle . S ohledem na tento závěr Ústavní soud odhlédl od skutečnosti, že přísně vzato byla k ústavní stížnosti přiložena zvláštní plná moc toliko ve vztahu ke stěžovatelce ad 1), když systém subsidiárních zmocnění nelze formálně považovat za udělení zvláštní plné moci, byť Ústavní soud neměl pochybnost o tom, že ústavní stížnost vyjadřuje vůli i ostatních stěžovatelů v záhlaví tohoto usnesení jmenovaných pod bodem 2) až 9).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu