Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 116/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Oldřicha Jasinského, zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem Prostějov, nám. T. G. Masaryka 11, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 1. 2011 č. j. -309, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2012 č. j. -344 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012 č. j. -380, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 1. 2011 č. j. -309 byl zamítnut návrh, kterým se stěžovatel (v původním řízení žalovaný) domáhal obnovy řízení o vypořádání společného jmění manželů, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. . Důvod obnovy spatřoval stěžovatel v tom, že po pravomocném skončení dotčeného řízení byl na objednávku žalobkyně vypracován nový znalecký posudek o ceně bytové jednotky, jež byla předmětem vypořádání mezi manžely (ocenění bylo provedeno v částce téměř dvojnásobně vyšší, než jaká byla stanovena znaleckým posudkem, z něhož vycházel soud při svém rozhodování v předchozím řízení). Soud prvního stupně na tomto základě obnovu řízení nepovolil. S jeho právním závěrem se pak ztotožnila jak odvolací instance v potvrzujícím usnesení ze dne 10. 1. 2012 č. j. -344, tak Nejvyšší soud v usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 23. 10. 2012 č. j. -380.

Stěžovatel považuje prezentovaný závěr obecných soudů za nesprávný. Podle jeho názoru se v případě nového znaleckého posudku jedná o důkaz, který bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení a který tak představuje důvod pro povolení jeho obnovy ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatel dále namítá, že žalobkyni (Vlasta Obšilová) neměla být soudy přiznána náhrada nákladů řízení o obnově, neboť byly s ohledem na okolnosti případu splněny podmínky pro aplikaci ustanovení

II.

Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y ČR rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Pokud ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavním pořádkem chráněná práva nebo svobody účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jak je ovšem patrno z obsahu posuzované ústavní stížnosti, tato představuje pouze pokračující polemiku se závěry obecných soudů, vedenou v rovině práva podústavního.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích obecných soudů kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje. Mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou.

Nad rámec ústavněprávního přezkumu lze uvést, že interpretace ustanovení , provedená v daném řízení ze strany obecných soudů, je zcela přiléhavá. Skutečnost, že po pravomocném skončení nalézacího řízení došlo k vyhotovení nového znaleckého posudku, kterým byla stanovena cena věci jinou částkou, než na jakou byla oceněna znalcem původně, nemůže (sama o sobě) bez dalšího zakládat důvod pro povolení obnovy řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2006 sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, C 4606). Jak adekvátně konstatoval Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí, vyhovění návrhu na obnovu řízení v této věci by v důsledcích představovalo precedent, na jehož základě by bylo možno obnovou řízení otevírat mnohá skončená řízení, ve kterých soud rozhodoval na základě odborných znaleckých posudků. Takový postup by nebyl v souladu s platnou právní úpravou, jež je založena na mimořádném charakteru tohoto opravného prostředku, čemuž odpovídá také zákonné vymezení důvodů pro povolení obnovy řízení v

Napadená rozhodnutí obecných soudů tedy nelze označit za rozhodnutí svévolná, nýbrž za výraz nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy tak na straně stěžovatele nedošlo.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu