Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3023/13

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Vladimíra Lindy a 2. Ing. Zdeňka Lindy, obou zastoupených JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2013 č. j. -194 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. října 2012 č. j. -148, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 1. října 2013 návrh ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jímž se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

2. Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel přezkoumat formální podmínky přípustnosti takového návrhu podle , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Principy právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

4. Ze samotného obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé byli v napadeném rozhodnutí Městského soudu v Praze řádně poučeni stran možnosti napadnout toto jeho rozhodnutí dovoláním. Z ustálené rozhodovací činnosti Ústavního soudu přitom vyplývá, že účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle , , ve znění (dále jen " "). V opačném případě je třeba podanou ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013,

sp. zn.

ze dne 11. 6. 2013 nebo

sp. zn.

ze dne 14. 6. 2013, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovateli uplatněné námitky pak zjevně spadají do kategorie otázek hmotného práva, jejichž výklad je soudy nižších stupňů dle tvrzení stěžovatelů prováděn problematicky, nejednotně a způsobem rozporným se závěry judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Takové námitky jsou v řízení o dovolání vzhledem k výše uvedenému bezpochyby uplatnitelné, přičemž jakýkoliv předběžný názor na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu nemůže stěžovatele pro řízení před Ústavním soudem zbavit jejich povinnosti řádného vyčerpání všech opravných prostředků.

5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu