Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3251/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky ORIFLAME CZECH REPUBLIC spol. s r. o., se sídlem V Olšinách 82/16, Praha 10, zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. -37 ze dne 28. 6. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 24. 10. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Písku (dále jen "") č. j. -37 ze dne 28. 6. 2013, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení 4.070,- Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala cenu zboží, které stěžovatelka dodala, a odběratel neuhradil, navýšenou o smluvní pokutu ve výši 700,- Kč. zdůvodnil zamítnutí žaloby tím, že stěžovatelka neprokázala pasivní legitimaci žalovaného, neboť nepředložila důkaz o uzavření smlouvy s odběratelem ani doklad o tom, že zboží skutečně převzal. Jelikož se stěžovatelka nezúčastnila jednání, nebylo jí možno poskytnout poučení dle , , ve znění pozdějších předpisů.

Stěžovatelka napadla uvedený rozsudek ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu d. Stěžovatelka uvedla, že dne 27. 6. 2013, zaslala prostřednictvím datové schránky svou omluvu z jednání a současně doplnila důkazy o smlouvu o odběru zboží a o potvrzení jeho převzetí. Výše uvedené dokumenty byly do datové schránky okresního soudu doručeny v 11:23, resp. 15:36 hod. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že pokud se zmiňované dokumenty nedostaly včas k rukám soudce, jde o pochybení soudu, které nemůže mít za následek krácení jejích práv. Stěžovatelka se poté, co jí bylo podatelnou soudu potvrzeno doručení omluvy a dalších listin, domnívala, že je v projednávané věci vše řádně doloženo a že není třeba její účasti na jednání před soudem, která by pouze neúčelně navýšila náklady řízení. Stěžovatelka očekávala, že její věc bude řádně a zákonně projednána, že soud spravedlivě posoudí a vyhodnotí důkazy, které mu byly stěžovatelkou za účelem prokázání jejích tvrzení zaslány, a které podle jejího názoru jednoznačně prokazovaly existenci závazkového vztahu mezi ní a žalovaným. To se však nestalo. Závažnost zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky dále podtrhovala skutečnost, že se jedná o tzv. bagatelní spor, u něhož nelze podat opravný prostředek. Stěžovatelka již předem vyslovila nesouhlas s názorem Ústavního soudu, že v bagatelní věci ústavní stížnost již z povahy věci postrádá ústavní rozměr. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, tzn., aby svým nálezem napadený rozsudek okresního soudu zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku ( , , ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Nyní projednávaná věc je typickým bagatelním sporem, kdy částka, o níž je spor veden, zjevně nepředstavuje z hlediska stěžovatelky, která je podnikající právnickou osobou, hodnotu, jejíž absence by se mohla významněji promítnout do její majetkové sféry. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud považuje v takovém případě za nutné zasahovat pouze zcela výjimečně; důvod pro takový zásah Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

Stěžovatelka namítala, že při svém rozhodování nepřihlédl k dokumentům, které mu zaslala dne 27. 6. 2013, tedy jeden den předtím, než se konalo jednání ve věci. Jak patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, zpráva odeslaná soudu v 11:23 hod., tedy omluva z jednání a výzva k úhradě dluhu, byla soudu v době jeho rozhodování známa. Naopak zpráva zaslaná soudu v 15:36 hod. se již k rukám soudce nedostala. Je samozřejmě věcí soudu, aby zajistil včasné zařazení zaslaných podkladů do spisu, nicméně vzhledem ke konkrétním okolnostem, za nichž k tvrzenému pochybení došlo, je třeba konstatovat, že k němu nedostatkem procesní bdělosti podstatně přispěla i sama stěžovatelka. Stěžovatelka byla v řízení právně zastoupena, přičemž z ústavní stížnosti není zřejmé, že by jí cokoliv bránilo předložit příslušné podklady tak, aby vyloučila riziko, že se s nimi soudce nestihne seznámit. Kdyby právní zástupce stěžovatelky předmětné dokumenty přiložil alespoň ke zprávě odesílané v 11:23 hod., soud by je byl zohlednil. Za těchto okolností, i s přihlédnutím k tomu, co bylo z hlediska sporu pro stěžovatelku v sázce, nepovažuje Ústavní soud napadené rozhodnutí za rozporné s principy spravedlivého procesu; nezbylo mu proto než ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu