Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2699/13

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele H. K., t. č. ve Věznici Rapotice, zastoupeného JUDr. Janem Paroulkem, advokátem, se sídlem Čelakovského 6, Blansko, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 7. 2012 a proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. 6. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 9. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy, plynoucími z a 5, a 2, a d (dále jen "") ve spojení s y.

2. Z návrhu stěžovatele je patrné, že v navrhovaném petitu výslovně napadá usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudek Městského soudu v Praze, avšak poslední rozhodnutí výslovně v petitu nezmiňuje. Vzhledem k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel mínil napadnout i usnesení Nejvyššího soudu a jeho kopii přiložit ke svému návrhu, postupoval Ústavní soud způsobem pro stěžovatele příznivějším a citované usnesení Nejvyššího soudu zahrnul do svého přezkumu [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 8. 2011]. V opačném případě by byl nucen ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost.

3. Rozsudkem Městského soudu v Praze byl stěžovatel uznán vinným ze zločinu úvěrového podvodu podle , , kterého se měl dopustit tím, že jako jediný jednatel společnosti KIMOS - pila, s. r. o., uzavřel s poškozenou společností SG Equipment Finance Czech Republic, s. r. o., smlouvu o úvěru ve výši 12 313 000 Kč a na ni navazující smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, přičemž nepravdivě uvedl, že společnost KIMOS - pila, s. r. o., je vlastníkem předmětu zajištění. Stěžovatel byl tedy dle odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s dozorem. Vedle tohoto mu byl vysloven i trest zákazu činnosti dle a 3 , spočívající ve výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech, které podléhají zápisu do obchodního, na dobu pěti let. Rozhodnutí Městského soudu v Praze stěžovatel napadl odvoláním, které Vrchní soud v Praze zamítl podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád jako nedůvodné. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména namítá, že obecné soudy nebraly dostatečný zřetel na jeho důkazní návrhy, které by dle stěžovatele vnesly do řízení nové skutečnosti. Dále má za to, že k porušení jeho práv došlo již při rozhodování o jeho držení ve vazbě, neboť u něj nebyla dána existence vazebního důvodu.

5. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, avšak nepatří do soustavy obecných soudů, ani jim není instančně nadřazen. Proto také nezasahuje do procesních postupů v řízení před obecnými soudy, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i do výkladu a aplikace právních předpisů obecnými soudy. Ústavnímu soudu náleží posuzovat, zda právní názory obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými okolnostmi a zda interpretace použitého práva je ústavně konformní [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 10. 2011]. O takový případ se však v dané věci nejednalo a proto stěžovatel nepřípustně očekává, že Ústavní soud podrobí závěry obecných soudů dalšímu přezkumu.

6. Stěžovatel navíc uplatnil totožné argumenty již v předchozích soudních řízeních a Ústavní soud je názoru, že se s nimi příslušné soudy náležitě vypořádaly. Uvážení, které důkazní prostředky budou provedeny, však přísluší pouze soudu a nikoli stěžovateli. Nepřihlédnutí soudu k navrženým důkazům, nezakládá porušení práva na spravedlivý proces, je-li jejich neprovedení dostatečně odůvodněno. V této věci obecné soudy dostály svým povinnostem a proto pouhá skutečnost, že stěžovatel s jejich závěry nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 7. 2013].

7. Argument stěžovatele, že k porušení jeho práv došlo také při rozhodování o jeho vzetí do vazby, není v dané věci relevantní, neboť byl učiněn po lhůtě k podání ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu