Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3091/13

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Bustec Production, s. r. o., se sídlem Brněnská 1748/21b, Blansko, IČ: 63485354, zastoupeného JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. -148, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2012, č. j. -101, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2012, č. j. -65, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2013, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, č. j. -148, bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále také "odvolací soud") ze dne 12. 6. 2012, č. j. -101, pro nepřípustnost. Uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně (dále také "soud prvního stupně") ze dne 22. 2. 2012, č. j. -65, o zamítnutí stěžovatelova návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a o nepřiznání odkladného účinku tohoto návrhu.

Podstata ústavní stížnosti se soustředí na argumenty proti správnosti závěrů dovozených soudem prvního stupně a soudem odvolacím. K rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatel žádné konkrétní výtky neuvádí.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná [ , ve znění pozdějších předpisů], zčásti opožděná [ ].

Napadá-li stěžovatel výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo jeho dovolání pro nepřípustnost odmítnuto, pak Ústavní soud konstatuje, že právě v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud v odůvodnění zcela vyčerpávajícím způsobem rozvedl, na základě kterých ustanovení dospěl k tomuto závěru. Konkrétně uvedl, že v řízení o dovolání bylo, s ohledem na čl. II bod 7 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, postupováno podle ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nepřípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu o potvrzení usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a přiznání odkladného účinku tomuto návrhu dle Nejvyššího soudu správně vycházela z ustanovení až . Podle (ve znění účinném do 31. 12. 2012) nemohla být přípustnost založena proto, že toto ustanovení připouští dovolání jen proti rozhodnutím, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé. Ustanovení , a (ve znění účinném do 31. 12. 2012) pak připouští dovolání pouze proti usnesením, která výslovně zmiňují. V tomto výčtu se však usnesení odvolacího soudu o potvrzení usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a přiznání odkladnému účinku tohoto návrhu, nenachází. Ústavní soud tedy v postupu Nejvyššího soudu neshledal žádné nedostatky, a to ani takové, které by svědčily o přepjatém formalismu při rozhodování.

Co se týče návrhu na zrušení usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je v této části opožděný. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto posledním prostředkem v souzené věci bylo odvolání. V souzené věci je však nutno přihlédnout i k tomu, že rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku bylo stěžovateli doručeno dne 11. 7. 2012, což vyplývá z kopie usnesení odvolacího soudu, která byla přílohou ústavní stížnosti. Je tedy nutno aplikovat čl. IV bod 2 , kterým se ke dni 1. 1. 2013 mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle nějž platí, že začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, určí se její konec podle ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V souzené věci bude proto užito pravidlo, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula ke dni 10. 9. 2012.

Ústavní soud proto dle a dle , ve znění pozdějších předpisů, podanou ústavní stížnost zčásti odmítl jako opožděnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu