Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2590/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Vojáčka, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -192 ze dne 14. května 2013 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. -161 ze dne 26. září 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho základních práv zaručených v a v d (dále jen "") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem č. j. -161 ze dne 26. září 2012 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se na žalovaných BESICO Services s.r.o. a Správě služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizaci (dále jen "žalovaní") domáhal zaplacení částky 26.573,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), uložil stěžovateli zaplatit každému ze žalovaných náklady řízení (výroky II. a III.) a dále uložil stěžovateli zaplatit náklady řízení státu (výrok IV.). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem č. j. -192 ze dne 14. května 2013 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (výrok I.), ve výrocích II. a III. změnil jen stran výše nákladů řízení, jinak jej též potvrdil (výroky II. a III.) a uložil stěžovateli zaplatit každému z žalovaných náklady odvolacího řízení (výroky IV. a V.).

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými vě. V řízení před obecnými soudy byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. Obecné soudy se ve svých rozhodnutích vypořádaly dostatečně s relevantními námitkami stěžovatele a jejich závěru o tom, že se stěžovateli nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi poškozením jeho vozidla a provozní činností žalovaných v souvislosti s odtažením tohoto vozidla a jeho umístěním na odstavném parkovišti nemá Ústavní soud co vytknout. Ústavní soud se dále neztotožňuje s názorem stěžovatele, dle kterého v projednávaném případě odpovědnosti dle ust. nebylo třeba prokazovat příčinnou souvislost mezi provozní činností žalovaných a poškozením automobilu stěžovatele a dle kterého v případě odpovědnosti dle uvedeného ustanovení dochází k přechodu důkazního břemene z poškozeného na škůdce. Jedná se sice o odpovědnost objektivní, tedy odpovědnost, jejímž předpokladem není zavinění, nicméně k přechodu důkazního břemene na (domnělého) škůdce v případě této objektivní odpovědnosti nedochází, a příčinnou souvislost mezi provozní činností žalovaných a poškozením automobilu stěžovatele by tedy k závěru o jejich odpovědnosti nezbytné prokázat samozřejmě bylo. To, že s těmito závěry stěžovatel nesouhlasí, zásah do jeho práv nezakládá.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 23. října 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu