Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2898/13

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Petry Fulínové, zastoupené Mgr. Luďkem Šatalíkem, advokátem, AK se sídlem Kolínská 13, 130 00 Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2013 č. j. -28 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 10. 2012 č. j. -7, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v , , a d (dále jen "") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o ustanovení kolizního opatrovníka jejímu synovi, nezl. Kristiánu Novákovi.

Z napadených rozhodnutí a dalších příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Krajský soud v Praze prohlásil konkurz na majetek dlužníka Ivo Nováka, otce nezletilého. Stěžovatelka podala žalobu o vyloučení nemovitosti (bytové jednotky v P.) z majetkové podstaty dlužníka, v průběhu řízení se však nezletilý stal na základě darovací smlouvy vlastníkem předmětné nemovitosti. Z podnětu Krajského soudu v Praze ustanovil Obvodní soud pro Prahu 6 ústavní stížností napadeným usnesením nezletilému kolizního opatrovníka - Městskou část Praha 6. K odvolání stěžovatelky i otce nezletilého Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že obecné soudy postupovaly formálně, řádně nezjistily, zda skutečně existuje kolize zájmů nezletilého se zájmem jeho otce, případně matky a zda je dán důvod k omezení rodičovských práv. Napadená rozhodnutí jsou dle jejího přesvědčení netransparentní a nepřesvědčivá, vykazující znaky libovůle. Odvolacímu soudu stěžovatelka vytkla, že řádným způsobem nereagoval na námitky rodičů nezletilého, pouze je označil za irelevantní, aniž by svůj závěr jakkoliv rozvedl.

S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), který odůvodnila zájmem rodičů na účinné obraně majetkových práv jejich syna v řízení o vylučovací žalobě. Uvedla, že Krajský soud v Praze již rozhodl o procesním nástupnictví nezletilého, který bude odkázán na postup opatrovníka, od něhož s největší pravděpodobností nelze očekávat schopnost řádné obrany zájmů opatrovaného, neboť v řízení o vylučovací žalobě nejde o záležitost typicky řešenou úředníky příslušného oddělení městské části.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že svůj přezkum zaměřuje především na konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí obecných soudů, tj. v situaci, kdy ochranu ústavně zaručených práv či svobod jednotlivce již nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Pokud z tohoto pravidla připouští jisté výjimky i ve prospěch nemeritorních rozhodnutí, činí tak tehdy, lze-li námitku porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezit jen na příslušné stádium řízení bez možnosti efektivního uplatnění v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím); zároveň musí být napadené rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod jednotlivce.

V posuzovaném případě má Ústavní soud za to, že k zásahu do práv stěžovatelky, který by byl konečný a nezvratný, nedošlo. Napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému účastníku řízení v situaci, kdy se nezletilý stává procesním nástupcem matky na straně žalující proti žalovanému otci. Napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, vycházející z úsudku Krajského soudu v Praze o kolizi zájmů a nutnosti ustanovit nezletilému účastníku řízení opatrovníka ve smyslu , o rodině, nelze označit za svévolná v tom smyslu, že by extrémně vybočovala z účelu sledovaného citovaným zákonným ustanovením, a Ústavní soud je proto respektoval.

Z hlediska kautel spravedlivého procesu lze pouze připustit poměrnou strohost odůvodnění napadených rozhodnutí; Obvodní soud pro Prahu 6 se omezil na konstatování důvodu, pro který Krajský soud v Praze požádal o ustanovení kolizního opatrovníka, a citaci příslušného ustanovení zákona o rodině, Městský soud v Praze v podstatě učinil totéž s odkazem na ustanovení zákona o sociálně právní ochraně dětí s tím, že za dané situace považoval odvolací námitky rodičů za irelevantní. Ústavní soud však přihlédl k poměrně jasné procesní situaci, ve které byla předmětná rozhodnutí přijata, a dále vzal v úvahu, že jde o rozhodnutí nemeritorní, na která neklade zcela shodné požadavky jako na odůvodnění konečných soudních rozhodnutí ve věci samé. Proto ani povšechné označení odvolacích námitek stěžovatelky v odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze nepředstavovalo pro Ústavní soud dostatečný důvod k jeho zásahu, neboť měl za nepochybné, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, (y), byla vydána příslušným orgánem (y) a nejsou projevem svévole (y a a 3y).

Ústavní soud nepřisvědčil ani namítanému porušení a y. Postup soudů, které podle zákona o rodině rozhodnou v zájmu ochrany práv nezletilého dítěte, není možno bez dalšího považovat za postup v rozporu s těmito ústavními kautelami. Stěžovatelka nepřestává být rodičem a obecně i zákonným zástupcem nezletilého dítěte jen z důvodu, že v určité fázi soudního řízení bude jejího syna zastupovat zvláštní zástupce pro řízení.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti a zvláštního (negativního) výroku proto již netřeba.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2013

Jan Musil, v. r.

předseda senátu